Několik poznámek k Dvojce

Dobrý den, pane doktore,

slyšel jsem Vás před časem na této stanici a mám následující dotaz a připomínky.

1. Proč byl zrušen nedělní pořad ve 12.00 hod. s p. dirigentem Hybšem? Pokud to bylo z titulu jeho rozhodnutí, tak to beru. Jinak ne.

2. Jsem dlouholetý posluchač Českého rozhlasu a v každé místnosti včetně sklepa mám naladěn program ČRo 2. V poslední době se mi zdá, že výběr „jaktovidičů“ má klesající úroveň, a to jak samotných osobností, tak co se týká témat. Pryč jsou doby s p. prof. Koukalem, atd.

3. Nevím, zda si uvědomujete, kdo jsou Vašimi hlavními posluchači. Věřím, že jsme to my, senioři. Vyvozuji to z faktu, že mladá generace Vás téměř neposlouchá, a střední generace je zejména dopoledne v pracovním procesu. S tímto faktem souvisí např. i polední hudební program. 12 ve 12 jste sice inovovali, ale produkovaná hudba většinou nepotěší. Myslím, že je škoda, že z programu téměř zmizely např. operetní melodie a vůbec hudba, která pohladí po duši. Nestojím o kravál a hudbu bez melodie. Chápu, že se nemůžete zavděčit všem, jak říkala již B. Němcová.

4. Mám připomínku také k mluvenému slovu některých hostů, jako je např. doc. Švihlíková. Ona mluví zbytečně rychle – mnoho slov a málo obsahu. Vím, že jí asi nemůžete nutit hodiny např. u p. Přeučila, ale myslím, že by se měla zamyslet. Mluví jako by právě ukončila běžeckou disciplínu. Jak jsem již předeslal, rozhlasový pořad nejsou závody rychlosti mluvení a starší generace již také nemá sluch jako rys.

5. Abych nebyl jen negativní – velmi rád mám např. pořady s I. Hofmannem, J. Rosákem, apod.

Děkuji za Vaši pozornost a těším se na odpověď.

S pozdravem Jan Zavadil.

Vážený pane Zavadile,

děkuji Vám za konkrétní připomínky k programům Dvojky. Probral jsem je s šéfredaktorem Dvojky Martinem Gromanem i s programovou ředitelkou Českého rozhlasu Evou Hazdrovou Kopeckou a na základě těchto jednání k nim připojuji několik poznámek.

Jednou z priorit nového vedení stanice je posun v hudební dramaturgii, zejména rozšíření žánrového spektra tak, aby vedle tzv. středního proudu zněly na Dvojce i jiné žánry jako třeba šansony, orchestrální melodie a podobně. K žádaným a dosud trochu opomíjeným žánrům patří i muzikálové melodie, proto se vedení Dvojky rozhodlo zařadit jejich výběr na nedělní čas. O tom, že takový pořad na Dvojku patří, není sporu, otázkou je, zda zvolený čas je optimální. Jako zástupce oprávněných zájmů posluchačů shromažďuji spíše nesouhlasné reakce na zařazení tohoto typu pořadu na nedělní poledne a s tímto zjištěním jsem vedení stanice již seznámil. Na celkové vyhodnocení je ale ještě brzy, přínos nebo naopak problémy jednotlivých programových změn se ukážou zpravidla až po půl roce. Nicméně o tomto problému vím a budu ho sledovat.

Hudební dramaturgie se týká i Vaše připomínka k zařazení hudby, která „pohladí po duši“. Je to právě ono výše zmíněné postupné omezování hudby středního proudu, tedy záměr vedení stanice. Vaše přání zařazovat například operetní melodie jsem v tomto týdnu tlumočil i programové ředitelce a je na jejím uvážení, jak s tímto podnětem bude pracovat.

Vaše konstatování klesající úrovně hostů pořadu Jak to vidí mohu těžko komentovat, protože mi není známo, z jaké referenční úrovně tento pokles hodnotíte. Uvádíte jméno prof. Koukala – patně máte na mysli prof. Koukolíka, ale mohu se mýlit. Jistě by bylo i pro tvůrce tohoto pořadu zajímavé, kdybyste uvedl několik tipů na osobnosti, jejichž účast v pořadu Jak to vidí byste považoval za kvalitativní přínos. Co se týče řečové kultury některých hostů, je třeba vzít v úvahu, že to nejsou profesionální mluvčí, ale odborníci ve svých úzce vymezených disciplínách, nicméně rozumím Vaší připomínce, aby se na vlnách Českého rozhlasu mluvilo kultivovaně, v souladu s ortoepickou normou. Tuto důležitou a potřebnou připomínku prodiskutuji přímo s moderátorkou pořadu Jak to vidí, která má bezprostřední možnost působit na své hosty, aby svůj mluvní projev více kontrolovali.

Děkuji Vám i za pozitivní hodnocení některých pořadů, resp. osobností, které na vlnách Dvojky pravidelně vystupují. Svědčí to o tom, že ke svému hodnocení přistupujete s potřebnou mírou objektivity, což je třeba ocenit.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám vše dobré.

Věřím, že mé vysvětlení přijmete s pochopením.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu