Nesrozumitelná dikce některých rozhlasových interpretů

Vážený pane doktore,

chápu, že i mladí herci se musejí někde otrkat a že právě před rozhlasovým mikrofonem je to velmi přínosné. Bohužel ale spíše jenom pro ty mladé herce a herečky, nikoli pro posluchače.
Prosím, jestli to nějak lze, zakročte tam, kde vítězí a nahrává se špatná a nesrozumitelná dikce. Nejhorší je to, omlouvám se, ale tak to je, u pražských, středočeských a snad ještě západočeských herců a hereček. Jakoby je obtěžovalo trochu víc otevřít pusu, nebo otvírají vokály tam, kde to být nemá. Všimněte si: místo I vyslovují E (např. "poletek, felharmoneje, felm, Ledové nevene"), místo E vyslovují A a naopak (např. "badne", správně bedny, "lempe" místo lampy), místo U vyslovují O a naopak (např. "postopuj", "pučasí" až "pučesí"). Já vím, že se opakuji, ale někdy se to ani nedá poslouchat. V nadpise jsem uvedla, že se moje připomínka bude týkat povídky Malte od Judith Hermannové. Prosím, poslechněte ("puslachňata“) si tu nahrávku.

Zjistíte, že Kamila Valůšková v režii Lukáše Kopeckého čte se sevřenými čelistmi a některá slova drmolí příliš rychle, polyká vokály. Poslech byl pro mě tak namáhavý, že jsem povídku ani nedoposlouchala. Např. sešla se Alice s Fredrichem nebo s Fridrichem? Šekmé tahy zimní oblohou? Počasí, ze kterého nebo za kterého se Alice cítila dobře? Atd. atd.

Vážený pane doktore, jestli můžu prosit, postarejte se, aby výslovnost v Českém rozhlase byla pečlivější a aby četby byly beze zbytku srozumitelné. Škoda, že podobný institut nefunguje v České televizi - současné inscenace jsou z hlediska srozumitelné výslovnosti úplně nemožné.

Srdečný dík a pozdrav.

I. N.

Vážená paní,

děkuji Vám za konkrétní kritickou reakci na četbu povídky Malte od Judith Hermannové. Problém, na který upozorňujete, není ani z hlediska mé agendy okrajový, naopak, pokládám kulturu mluveného slova za jednu z důležitých hodnot, které spoluurčují postavení Českého rozhlasu nejen ve struktuře našich médií, ale v celé společnosti. V této souvislosti užívám pojem "referenční hodnota" či "referenční úroveň". Využívám všech možností, které mi dává moje pozice, abych pracovníky Českého rozhlasu upozorňoval na oprávněné velmi vysoké nároky posluchačů. K tomu mi slouží i kritické ohlasy, jako je Váš. Příliš otevřené vokály jsou nešvarem, na který nás už jako studenty prvního ročníku pražské filozofické fakulty upozorňovala tehdy profesorka Marie Dohalská a inspirovala nás analýzami vzorové výslovnosti herců Luďka Munzara a Felixe le Breux.

Na hosty u mikrofonu bych byl méně přísný, často jsou to specialisté ve svých oborech, jimž se drobné prohřešky proti výslovnosti mohou odpustit. Ale interpreti přizvaní k nahrávkám mluveného slova by si měli být vědomi zodpovědnosti, kterou prací v rozhlase veřejné služby přijímají. V tomto smyslu jsem tlumočil Váš dopis šéfproducentce slovesné tvorby a také šéfrežiséru Aleši Vrzákovi.

Srdečně Vás zdravím a přeji Vám pěkný víkend.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu