Nestejnoměrná hlasitost zvuku

Konkrétně jde o výraznou rozdílnost hlasitosti mezi mluveným slovem a hudebními vložkami. O pravdivosti mého postřehu se můžete přesvědčit sám objektivním změřením intenzity zvuku pomocí běžného hlukometru. Rozdíl je v řádech několika decibelů.

Kromě individuálně vnímané nepříjemnosti, spočívající v nutnosti neustále přizpůsovat hlasitost podle druhu vysílání (hudba je výrazně hlasitější než mluvené slovo), není zřejmě neustále se měnící intenzita zvuku v průběhu vysílání vhodná ani ze zdravotního hlediska.

Uvítal bych seriózní prověření mého postřehu a případně i vyvolání veřejné diskuze o tomto problému mezi vašimi posluchači. V mém blízkém okolí to obdobně vadí mnoha lidem.

Děkuji a zdravím

Vážený pane inženýre,

na Váš podnět jsem si vyžádal odpověď odborníků z Techniky Českého rozhlasu, kterou připojuji:

Poměr hlasitosti hudba/řeč je ovlivněn mnoha faktory. Vlastní vysílání na VKV FM podléhá doporučení Mezinárodní telekomunikační unie ITU BS.R-412. Toto doporučení požaduje vysílání s tzv. omezením výkonu multiplexního signálu. Znamená to, že výkon řečového signálu a výkon hudby jsou udržovány na stejných hodnotách s přesností na desetiny decibelu. Výsledný dojem z hlasitosti je pak významným způsobem ovlivněn kmitočtovou charakteristikou přijímače. Na různých typech přijímačů se výsledný subjektivní dojem z hlasitosti může lišit. Zvýraznění vysokých nebo hlubokých kmitočtů v reprodukci (například equalizérem přijímače/minivěže) může způsobit dojem vyšší hlasitosti u hudby. Naopak na malých přenosných přijímačích, které dobře reprodukují pouze střední část spektra, může docházet k opačnému jevu - hlasitost řeči se zdá vyší než u hudby. (Ing. Robert Siničak)

K tomuto vyjádření připojuji pro informaci odkaz na zprávu o inovaci modulačních procesorů v Českém rozhlase, která potvrzuje stálou snahu Českého rozhlasu o maximální kvalitu vysílaného zvuku.

Dovolte ještě jednu moji osobní poznámku, i když nejsem v této věci odborně vzdělán. Jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas jsem často dostával otázky tohoto typu a vzpomínám i na legendární Technickou poradnu, kterou v Týdeníku Rozhlas dlouhá léta vedl Ivo Rottenberg a v níž se také opakovaně objevoval tento typ dotazů. Od té doby nastal podstatný pokrok, jak dokládá i zmíněný odkaz.

Z mých konzultací s odborníky vyplývá, že problém je spíše subjektivní povahy a souvisí s tím, jak jednotliví posluchači vnímají různá pásma zvuku (hloubky, výšky apod.), a také s konkrétními přijímači, s jejich kmitočtovou charakteristikou. Sám jako stálý posluchač Českého rozhlasu mám problém s poslechem z jednoho staršího přijímače, který "zesiluje" hudbu. Ale protože při poslechu domácí hi-fi věže, autorádia, mobilního telefonu tyto problémy neregistruji, musím uznat, že v tomto případě je, jak se říkalo, závada na mém přijímači.

Posluchačský komfort je důležitý a Technika Českého rozhlasu se o něj stará podle mého osobního zjištění v maximální možné míře. Směrodatné je, že se při tom řídí doporučením Mezinárodní telekomunikační unie a udržuje řeč a hudbu na stejných decibelových hodnotách.

Věřím, že toto vysvětlení přijmete s pochopením, a přeji Vám co největší spokojenost s vysíláním Českého rozhlasu.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman ČRo