Odhlašování rozhlasových her

Protože tento způsob odhlašování považuji za neuctivý nejen vůči hercům, ale i všem tvůrcům rozhlasových děl, zaslal jsem svoji stížnost nejprve šéfredaktorce Rádia Junior MgA. Bc. Zoře Jandové a po jejím zdůvodnění tohoto stavu, se kterým nesouhlasím, následně Radě Českého rozhlasu k posouzení (viz přiložené soubory). Jak mi bylo předsedkyní rady sděleno, rada ze zákona nemůže zasahovat do vysílání ČRo.

Domnívám se, že když děti odmalička nebudou seznamovány s těmi, kdo se v rozhlasových hrách a pohádkách stali jejich hrdiny, za pár let nebude důvod tuto soutěž organizovat. Věhlasný režisér Karel Weinlich často říká, že pro herce byla vždy čest účinkovat v rozhlasových pohádkách. Jak by jim asi bylo, kdyby se dozvěděli, že jejich jména dnes už nejsou pro dětské posluchače, resp. jejich rodiče, důležitá? Jak by asi reagovali herci, kdyby se Česká televize rozhodla krátit závěrečné titulky na tři hlavní role účinkujících herců? Je snad Český rozhlas svým kulturním významem menší institucí?

Vážený pane,

Oba nás spojuje hluboký vztah k rozhlasovým slovesným žánrům. Proto dobře rozumím Vaší snaze zprostředkovat všem posluchačům kompletní informace o tvůrcích, kteří se na přípravě rozhlasových her, pohádek a dalších rozhlasových žánrů podíleli. Tato věc má dvě roviny: jedna je ryze praktická – informativní. Druhá rovina je spíše symbolická a týká se vyjádření úcty všem rozhlasovým tvůrcům.

Otázkou je, zda se komplexní informace, jaké zaznívají například v odhlášeních na stanici Vltava, mají zprostředkovat i tak specifické „cílové skupině“, jakou představují posluchači Rádia Junior. Tuto otázku jsem řešil i jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas. Shodou okolností působím na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, kde mám možnost podílet se na formování budoucích učitelů, a i díky této zkušenosti jsem přesvědčen, že cílem působení na dětského recipienta má být především rozvoj jeho čtenářských a posluchačských dispozic, zachycení fáze čtenářské a posluchačské erupce a její přeměny v celoživotní návyk a potřebu vnímat kulturní hodnoty prostřednictvím psaného i mluveného slova.

Výchova k uvědomělému čtenářství a posluchačství, jeden z důležitých cílů Rádia Junior, vyžaduje přesně cílené, promyšlené postupy. A jestliže se opakovaně potvrzuje (a stejné zkušenosti mám i já z pedagogické praxe), že estetický zážitek dítěte jednoznačně překrývá racionální rovinu (proto děti odmítají vysvětlující předmluvy a doslovy, jejichž obdobu představují průvodní texty v rozhlase), je třeba to vzít v úvahu. Jinak řečeno – každé etapě rozvoje posluchačských a čtenářských dispozic (kompetencí) odpovídají přiměřené metody. Z tohoto důvodu chápu postoj vedení Rádia Junior soustředit dětského posluchače na to, co je mu vlastní, a vychovat z něj uvědomělého posluchače dospělého, který již bude připraven vnímat umělecké dílo ve všech relevantních souvislostech včetně detailních informací o jeho tvůrcích.

Zároveň ale Váš dopis považuji za jeden z podnětů k úvaze nad tím, zda by na webových stránkách Českého rozhlasu neměla být v programových informacích k dispozici pro zájemce z řad široké veřejnosti kompletní informace o tvůrcích anoncovaných programů. Ujišťuji Vás, že tento Váš podnět budu dále rozvíjet.

Přeji Vám pěkné zážitky s Českým rozhlasem a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman ČRo