Oficiální tituly
V případě známých osobností je možno zvolit kratší způsob uvádění jmen a funkcí. Je však nutné v kontextu zachovat srovnatelná označení jmenovaných osobností.
Dobrý den,
měl bych jednu malou připomínku k vašim rozhlasovým moderátorům. Když už mluví o dalajlámovi jako o "jeho svatosti", nemohli by též říkat „prezident Zeman“, a ne jenom „Miloš Zeman“? U veřejnoprávního subjektu bych očekával větší míru slušnosti.
Vlastimil Outlý
Vážený pane Outlý,
Vaše poznámka se týká kultury vyjadřování a v obecné rovině s ní souhlasím. Je třeba jednoznačně identifikovat osobnosti jejich společenským postavením či profesí a důsledně dbát na jejich rovnocenné označování. Ovšem v případě obecně známých osobností, jako jsou vrcholní státní představitelé, je možno – již vzhledem k četnosti výskytu jejich jmen ve vysílání – připustit variantní užívání jejich jmen a funkcí. To se také v praxi děje, aniž by to bylo motivováno snížením vážnosti dotyčných osobností. Ve vysílání často můžeme slyšet například jméno Angely Merkelové bez identifikace "kancléřka Spolkové republiky Německo" či "německá kancléřka", a podobně. Stejně tak se často hovoří o papeži Františkovi či o 14. dalajlamovi bez predikátů zdůrazňujících jejich výjimečné postavení v příslušných církvích. Důležité je, aby šlo v daném kontextu o srovnatelné označení, aby se tedy nestalo, že v jedné zprávě či komentáři budou některé osobnosti uvedeny s oficiálními tituly a plnými jmény, a jiné například budou označeny jen příjmením.
Pokud byste nebyl dojmu, že ve vysílání Českého rozhlasu k takovým jevům dochází, budu rád, když mi takové případy sdělíte.
S pozdravem a díky za zajímavý podnět
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
