Ondřej Bláha

Když malé děti poznávají svět, tak se přirozeně snaží všechno, co kolem sebe vidí, také pojmenovat. U zvířat často podle toho, jaký vydávají zvuk. 

V češtině znamená slovo troska asi totéž co ruina, něco, co je silně poškozené, co je v dezolátním stavu. Co zjistíme ale při konfrontaci s dalšími slovanskými jazyky?

Dialektologické oddělení sídlí v Brně, ale Slovník nářečí českého jazyka je dostupný odkudkoli na světě, protože je online.

Slovní spojení na kutě zní tajemně a vlastně už nedává mimo ty vybídky typu běž na kutě žádný smysl. Slovo kutě se vyskytuje vždy jen v tomto tvaru, nikdy v žádném jiném.

Všecko spěje k jaru. A k věcem, které spějí k jaru a předznamenávají něco jarního, můžeme řadit i masopust. Pojďme se podívat na to, jaká je historie tohoto slova.

Slovo fiasko zná určitě každý. Znamená neúspěch, nezdar či ztroskotání. Ovšem jeho české ekvivalenty nezní tak pěkně jako právě slovo fiasko. 

Když někdo mezi námi Čechy kápne božskou, tak to znamená, že se přizná. Že řekne, jaká je pravda. 

Když někdo něco pokazí, nebo se něco nepovede, často to pojmenováváme velmi rozmanitě. Ať už peprně, nebo citlivě. Vždy s ohledem na situaci.

„Kdo stojí za tím vším?“ nebo „kdo řídí všechny ty věci, které se dějí kolem?“. Možná jste si i vy několikrát položili tyto či podobné otázky. 

Kdo by si pomyslel, že ani etymologové, fundovaní lingvisté na slovo vzatí, nevědí s jistotou, jak slovo necky vzniklo a jak se vyvíjelo.