Oslovování hostů křestním jménem
Je nutné rozlišovat situace, kdy se volající do studia představí pouze křestním jménem, kdy se s moderátorem host dlouhodobě zná a kdy jejich vztah formální.
Vážený pane ombudsmane.
reaguji tímto na pořad Dvojky Káva o čtvrté vysílaný dne 23. 2. 2017, jehož jste byl také účastníkem. Ve zmíněném pořadu měl volající posluchač připomínku k moderátorům p. Gondíkovi a p. Kovaříkovi. Při telefonickém rozhovoru s mluvčím nebo s jiným účastníkem hovoru je oslovují křestním jménem přesto, že je asi těžko osobně znají. Během rozhovoru jim vykají. Plně souhlasím s názorem volajícího posluchače, že toto není v souladu se společenskými pravidly. Proto se táží: kde je Kodex ČRo, který prosazuje jeho vedení, a nechá takto moderátory jednat?
Postavte se prosím plnou vahou svého úřadu za nápravu. Že to je možné, mně dává naději, že jste jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas dokázal změnit název Editorial na Milí čtenáři. Na toto stačil jediný dopis čtenářky TR. Také jste mohl odpovědět, ať si čtenářka čte jiný časopis.
Předem Vám děkuji za Váš čas, který jste věnoval přečtení tohoto dopisu.
S pozdravem věrný posluchač
Miloš Poupa, Nové Dvory
Vážený pane Poupo,
děkuji Vám za potvrzení názoru, který se ozval v Kávě o čtvrté, v níž jsem byl hostem spolu s šéfredaktorem Dvojky Martinem Gromanem.
Z celého problému bych vyňal komunikaci s posluchači, kteří se nepředstaví jinak než křestním jménem. Pak moderátorovi nezbude nic jiného než přistoupit na to, že budou posluchače oslovovat pouze křestním jménem. To je v pořádku a v takových případech bych moderátory podpořil. Vám i dalším posluchačům, kteří mi na toto téma píší, ale jde o situace, kdy si moderátor povídá s hostem a oslovuje ho křestním jménem. To ve vysílání veřejnoprávního rozhlasu opravdu nemusí vždy budit dobrý dojem. Tyto projevy, jak jsem v živém vysílání řekl, jsou na místě, pokud jsou moderátor a host dlouhodobými přáteli nebo dokonce příbuznými – v takovém případě není nutné přijímat formální společenská pravidla. Pokud to moderátor posluchačům vysvětlí, je správné, když rozhovor povede v osobní, důvěrnější rovině. Může to znamenat velký přínos pro posluchače, kteří mohou díky tomu získat nový, bližší pohled na osobnost hosta.
Od těchto případů bych doporučil oddělit případy, kdy moderátor přechází na důvěrnější formu oslovování, aby posílil neformální, „pohodový“ ráz vysílání. Toho je možno docílit i jinými prostředky. Je zjevné, že mnoha posluchačům tento styl moderování vadí, a to je třeba vzít v úvahu.
Nechci a ve své funkci ani nemohu vydávat závazné příkazy, ale můj názor je shodný s názory těch posluchačů, kteří by si přáli, aby vysílání Českého rozhlasu bylo noblesní, kultivované, srdečné, což se málokdy kryje s familiárností.
Děkuji Vám za připomínku mého působení v Týdeníku Rozhlas. Přiznám se, že jsem byl zpočátku přesvědčen o tom, že pojem editorial je stejného druhu jako například pojem fejeton – oba jsou cizího původu, označují specifické publicistické žánry, v češtině dobře fungují, neboť se dají skloňovat. Ale reakce čtenářů mne přesvědčily, že jsem se mýlil a že nelze vždy vsadit na analogii. Proto jsem přistoupil ke změně. Je dobře přiznat, že člověk udělal chybu, a hlavně ji napravit. O totéž se snažím i ve své nové funkci v Českém rozhlase.
Srdečně Vás zdravím.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
