Pestrost hudebních žánrů

Pane ombudsmane,

prosím vás, pusťte si hudbu na ČRo. Copak to je hudba? Tolika stanic a takový brak. To nikdo nevidí? Nikoli nyní, ale daleko v minulosti. Copak není možné, aby se hrála hudba pro obyčejné lidi, kterých je mezi obyvateli většina? A víte, jaká hudba? Taková, na kterou se chodilo k tanečním zábavám, na tzv. čaje, na plesy. Tedy polky, valčíky, tanga, foxtroty, mazurky,… Myslel jsem si, že Radio Dechovka bude jiná. Je to ubohost sama, ale to je soukromá stanice, jen jsem tak o ni zavadil.

Děkuji, ale věřím, že se nic nezmění, protože to se změnit nemůže.

Z. Č.

Vážený pane Čermáku,

děkuji Vám za dopis, ve kterém vyjadřujete své přání, aby se v Českém rozhlasu více ozývaly žánry, které máte v oblibě. Rozumím tomu a je mou povinností jako zástupce zájmů posluchačů seznámit s Vaším názorem na hudební dramaturgii vedoucí rozhlasové pracovníky. To také při nejbližší vhodné příležitosti učiním.

Dovolte k tomuto tématu jednu poznámku. Každá stanice Českého rozhlasu vychází při volbě hudby z preferencí cílové skupiny jejích posluchačů. Například Radiožurnál poslouchají nejvíce muži do 40 let věku, často v autě nebo při jiné činnosti. Takoví posluchači dávají přednost spíše moderním písničkám, nevadí jim zahraniční produkce, naopak dá se říci, že ji vyhledávají. Proti tomu například regionální stanice Českého rozhlasu hrají zhruba 80 % české hudby, protože si to přejí jejich posluchači, spíše starší lidé se zájmem o českou hudbu. Ale ani zde, ani na Dvojce (kde je situace se 70 % české hudby obdobná) se s těmi žánry, které zmiňujete, prakticky nesetkáváme. Je to proto, že většina těchto posluchačů už vyrostla na hudbě Semaforu, Karla Gotta, Beatles a podobně, a jejich život pak šel s populárními písněmi, které zněly z rádia v letech sedmdesátých a následujících. Takovou hudbu mají rádi a přejí si ji poslouchat. Tanga, foxtroty, mazurky a další žánry, které uvádíte, si většina z nás ráda zatančí na plese nebo na zábavě, ale těch, kteří by si přáli, aby taková hudba zněla z Českého rozhlasu, patrně mnoho nebude. Alespoň to vyplývá z výzkumů, které se opírají o rozsáhlé sociologické vzorky posluchačů.

Nicméně mohu se samozřejmě mýlit. Proto Váš podnět předám těm rozhlasovým pracovníkům, kteří ovlivňují hudební dramaturgii stanic Českého rozhlasu.

Se srdečným pozdravem a přáním krásných letních dnů

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu