Pořad Dvanáct ve dvanáct

Vážený pane ombudsmane,

já a moje rodina máme velmi rádi Český rozhlas, a to hlavně Dvojku. Tento rok nastalo pár změn, co se týká pořadů, ze kterých většinou moc nadšeni nejsme, ale chápu, že zase jiní lidé spokojeni jsou.

Co nás ale moc mrzí, je konec pořadu Dvanáct ve dvanáct (dále zkratka DvD). Vůbec nás nepotěšil příchod nového pořadu Polední hrátky, který DvD nahradil. Co nám vadí:

1) Úplná změna moderátorů = paní Kostkové, pana Pachmana, pana Jančaříka…
2) Smysl tohoto pořadu = DvD mělo krásné vyznění, zajímavé zamyšlení moderátorů protkané různými písničkami z různých žánrů, které se do této hodinky vždy hodily, plus výstižný název.
3) Moderátoři dnešního pořadu se věnují většinou jednomu období (např. 60., 70. létům), což podle mě není úplně tak zajímavé. To neříkám proto, že jsem z jiné generace nebo mám ráda úplně jiný styl hudby,… vždyť ve DvD taky občas hrála stará hudba, ale bylo to v poměru i s jinými druhy z různých let až po současnou hudbu.

Kdykoli byl nějaký státní svátek, významný den atd. celý pořad (DvD) byl tomuto dni věnován (nejraději jsme u těchto příležitostí měli pana Pachmana, který svátku dal patřičnou atmosféru). Dnes v novém pořadu pomalu ani zmínka, což také není dobře.

V Poledních hrátkách se mluví jenom o hudebních kapelách, jejich členech, který bubeník přišel ten a onen rok a kdy odešel, ze kterého roku pochází jejích nějaká deska… Tím nechci říci, že bych neměla zájem o hudbu, naopak. Já miluji hudbu a to je jeden z mnoha důvodů, proč poslouchám Dvojku. Ale v tomto pořadu se věnují ne moc známým interpretům, písničky nejsou tak zajímavé…

DvD jsme poslouchali každý den, většinou u oběda nebo při odpočinku, a vždy jsme se na něj těšili. Polední hrátky nás za srdce neberou, a proto rádio radši vypneme, nebo přeladíme jinou stanici, z čehož moc velkou radost nemáme, protože Dvojka byla u nás stále naladěna po celý den a nejsme rádi, že dochází k tomu, abychom nějaký pořad vypnuli.

Pochopím, že si někteří posluchači na tento pořad stěžovali, ale nevidím jako řešení pořad úplně zrušit. Vždyť je tu spousta jiných posluchačů, kteří se na tento pořad zrovna moc těšili. Navíc to tak většinou bývá, že si nespokojenci stěžují. Proč by měli spokojení něco psát? Já taky nemám ráda některé pořady a určitě nejsem zdaleka sama, ale nestěžuji si na ně, protože mám zase ráda jiné a chápu, že ten pořad, který se mi nelíbí, se líbí zase někomu jinému.

Děkuji Vám za čas, který jste věnoval mé zprávě, a děkuji za odpověď. Byla bych moc ráda i s mojí rodinou, kdyby pořad Dvanáct ve dvanáct šlo nějak vrátit. I v případě, že by byl jen o víkendu, nebo dvakrát do týdne.

Přeji Vám krásné dny

Tereza Kovářová

Vážená paní Kovářová,

děkuji Vám za obsáhlý a upřímný dopis, který je důkazem toho, jak pozorné a zaujaté posluchače má stanice Dvojka. Vážím si klidného a přátelského tónu, který jste zvolila, přestože předmětem Vašeho dopisu je kritika jednoho z pořadů. Dovolte mi, abych se této záležitosti věnoval v poněkud širších souvislostech.

Každá rozhlasová stanice pečlivě zvažuje, čím může své posluchače zaujmout, a k tomu je nezbytná zpětná vazba, tedy dopisy, telefonáty a jiné formy kontaktu. Rozumný šéfredaktor ponechá v programu ty jeho prvky, které jsou dlouhodobě chváleny – na Dvojce je to například Meteor, Toulky českou minulostí, Okouzlení slovem, Láska za lásku… A se svými spolupracovníky hodnotí kritické ohlasy na jiné pořady.

Kritika není nic neobvyklého. V situaci, kdy stanici, jako je Dvojka, poslouchají statisíce lidí, to je očekávatelné a pochopitelné. Jde o to, nalézt tu správnou míru, kdy se z jednotlivých kritických postřehů stává trend, a ten správný okamžik, kdy přikročit ke změně, která by na kritické ohlasy vhodně zareagovala. Tomuto umění se nelze naučit, každý programový pracovník Vám potvrdí, že je to do jisté míry sázka s nejistým výsledkem, ale profesionálové mají dostatek zkušeností k tomu, aby riziko snížili.

Tento obecný úvod můžeme vztáhnout i na konkrétní situaci pořadu Dvanáct ve dvanáct. Reakce na něj byly rozporné – vedle spokojených komentářů se s narůstající intenzitou objevovaly výhrady vůči formátu, kdy písničky vybrané na principu náhody byly spojovány průvodním slovem bez jednotící koncepce a s dosti proměnlivou kvalitou.

Posluchači vyčítali pořadu zejména nekoncepčnost a nahodilost výběru písní i spojovacích textů. Reakcí na to byla snaha připravit formát, který by zachoval schéma písňového pořadu, ale zároveň by vyřešil výběr podle nějakého klíče, a tím by sjednotil nějakou spojovací linkou i průvodní texty.

Nápad zapojit do hry hudební publicisty i praktiky, kteří by posluchačům představovali hudební tvorbu podle jisté logiky, byl podpořen i dlouhodobým voláním posluchačů po rozšíření žánrového spektra, po tom, aby se ve vysílání objevovaly i méně hrané, a přitom kvalitní písničky. To všechno nová koncepce hudebního pořadu umožňuje.

Vzpomínám například na výtečné Polední hrátky, v nichž Jiří Kasal představoval transkripce známých děl tzv. vážné hudby. Takové skladby by se dříve do vysílání Dvojky těžko dostaly, a byla by to škoda.

Z osobní zkušenosti mohu konstatovat, že v mé agendě jako zástupce oprávněných zájmů posluchačů se kritické připomínky k pořadu Polední hrátky objevují velmi zřídka. To neznamená, že by Váš dopis měl být brán na lehkou váhu. Seznámil jsem s ním šéfredaktora Dvojky Martina Gromana, který Vám mým prostřednictvím děkuje. Podle jeho sdělení vedení stanice zatím nepočítá se změnou formátu, který podle jeho názoru odpovídá konceptu „chytré a vzdělávací Dvojky“ lépe než předchozí formát Dvanáct ve dvanáct. Ovšem zároveň konstatoval, že i podle jeho názoru je stále co zlepšovat a dotahovat, k čemuž Váš dopis jistě poslouží.

Věřím, že můj dopis přijmete s pochopením jako výraz upřímného zájmu o názory posluchačů, zvlášť tak kultivovaných a zajímajících se o činnost Českého rozhlasu, jako jste Vy.

Se srdečným pozdravem a přáním pěkného víkendu

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu