Posluchači v živém vysílání

Hezké odpoledne,

je opravdu nutné, aby otázky posluchačů byly dávány do přímého vysílání??? V 90 % případů se to nedá poslouchat. Nemohl by dotazy někdo nabírat a redaktorům dát jen ty podstatné informace?

Děkuji

Dana Gregorová

Vážená paní Gregorová,

bezprostředně po příchodu ze studia Dvojky ČRo jsem si přečetl Váš dotaz týkající se dotazů posluchačů v přímém vysílání. Je to závažný a nejednoduchý problém a na jeho jakékoli řešení se vždy najde oponentura, která je zpochybní. Přímá účast posluchačů je jednak pozváním k spolutvorbě pořadu, k tomu, aby se bezprostředně podíleli na jeho podobě. Zároveň je to důkaz otevřenosti, nepředpojatosti Českého rozhlasu, důkazem toho, že v něm neexistuje cenzura, že se jeho vedení ani moderátoři neobávají jakýchkoli reakcí veřejnosti, protože posláním veřejnoprávního média je zprostředkovat co nejširší názorové spektrum, umožnit svobodnou výměnu názorů (samozřejmě při respektování platných zákonů).

Ovšem jako všechno, i tento vstřícný, demokratický princip má své slabé, ba přímo zneužitelné místo, a tím je nemožnost předem odfiltrovat názory, které mohou být vulgární, nekvalifikované a podobně, názory, které pořad spíše pozdrží a nepřispějí k jeho vyšší úrovni, spíše naopak. Rizikem je i skutečnost, kterou jsem zmínil ve vysílání pořadu Jak to vidíte 22. 9., a sice opakovaná účast některých posluchačů na úkor širšího vějíře názorů.

Rozhlasoví pracovníci se kloní podle svého založení, zkušeností a také podle připravovaného typu pořadu k jednomu či druhému konceptu spoluúčasti posluchačů. Jednoznačné stanovisko Vám asi nikdo není schopen dát. Nejsem schopen Vám je dát ani já. Mohu Vám ale sdělit svou osobní zkušenost. Vážím si každého, kdo do živého vysílání pořadu Jak to vidíte zavolá a sdělí mi svůj názor na téma, které probíráme, ať už je mi milý, nebo mi je třeba i osobně nepříjemný. Z každého názoru se mohu poučit, třeba mi i díky nepříjemné reakci posluchače zabliká pomyslné kontrolní světýlko: Tady je problém, zamysli se nad tím! Ale to neznamená, že bych nerad poslouchal pořad, v němž by v promyšlené kompozici zaznělo několik dobře vybraných dotazů, které by tvořily součást struktury celku.

Jak to v životě často bývá, i v této otázce záleží na mnoha konkrétních okolnostech.

Omlouvám se Vám, že jsem Vám nebyl schopen dát jednoznačnější odpověď. Věřím, že mé důvody pochopíte.

Se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu