Přechylování a generické maskulinum
15. únor 2022
Je nesporné, že v současné době jsme svědky rozkolísanosti normy, kdy část uživatelů jazyka se přiklání k jednomu způsobu řešení, druhá část k jinému způsob
Vážený pane Pokorný,
poslouchala jsem také tuto neděli ráno – ne úplně soustředěně – pořad Spirituála. V druhé části jste v něm měl vstup o genderové respektive jazykové korektnosti. Je to téma, k němuž jsem se chtěla již dříve vyjádřit někam do médií. Se sociálními sítěmi si tak úplně "netykám", a tak píši prozatím Vám v reakci na Váš výstup v uvedeném pořadu.
1) Generické maskulinum: Samozřejmě, máte pravdu v tom, že příklad z nemocniční novinářské konverzace, který jste uvedl, může být významově zavádějící. Nicméně – v jiných situacích, pro změnu z mojí profesní praxe: když mám na naší feminizované fakultě ve studijním kruhu řekněme 10 studentek a 3 studenty a potřebuji jim napsat kolektivní e-mail, mám je snad oslovit generickým maskulinem "milí studenti"? Anebo je snad mám oslovit souhrnně/většinově jako "milé studentky"? Myslím, že sám uznáte, že ani jedna z možností se jaksi nehodí, a že je tedy nutné vyťukat do počítače o pár písmenek víc a napsat "milé studentky a milí studenti" – tak jak to dělám já už řadu let.
2) Přechylování ženských příjmení: Předem podotýkám, že s mým vlastním přechýleným příjmením, které mám zapsané v mém rodném listě a které jsem nezměnila ani po sňatku, nemám problém.
Nicméně, s čím mám velký problém, je násilné přechylování (rozuměj: komolení – jinak se to nedá nazvat) příjmení žen a dívek, které nejsou rodilé Češky. – Velmi jsem uvítala praxi, kterou v tomto ohledu nedávno zavedl časopis Respekt, to jest nepřechylování těchto jmen – a mám dojem, že to naši milostivou paní češtinu nikterak neurazilo ani nezranilo.
Argumentace jazykovými zvláštnostmi češtiny v tomto případě neobstojí – aspoň pro mě. Polština, jazyk, který je češtině hodně blízký, včetně bohaté flexe jmenných i slovesných tvarů, přechyluje v případě příjmení pouze taková, která mají gramaticky tvar adjektiv, neboli Nowicki-Nowicka, Kowalski-Kowalska, atp. Ostatní příjmení nechává pro muže i pro ženy stejná čili nepřechýlená – a hravě si s tím poradí.
Co mě může rozčílit jako osobu, která přinejmenším něco málo ví také o jiných evropských jazycích a jejich gramatické struktuře, je ta občasná zoufalá snaha přechýlit (neboli přidávat koncovku -ová a tím pádem "zkomolit na druhou") ženská příjmení, která si už to přechýlení nesou sama v sobě. V severských jazycích to jsou jména s koncovkou -datter, dnes už živě pouze v islandštině jako -dóttir, znamenající dcera, například Sigurdsdatter event. Sigurdsdóttir (otec nebo bratr ženy tohoto příjmení měl nebo má příjmení Sigurdsson), a například v litevštině se přechýlení vyjadřuje koncovkami Kazlauskas / Kazlauskiené, případně Kazlauskaité (což odpovídá někdejšímu českému rozlišení příjmení provdané a neprovdané ženy Nováková / Novákova).
A také čím dál tím víc nerozumím tomu, proč čeština připojuje tu nesmyslnou koncovku -ová k ruským ženským příjmením, která už jsou také sama o sobě přechýlená – a z hlediska české flexe by tedy neměla činit problémy. Proč musíme (musíme?) psát například Svetlana Ivanovová nebo Ljudmila Jegorovová – a ne jednoduše a nezkomoleně Svetlana Ivanova či Ljudmila Jegorova?
Zatím Vás srdečně zdravím.
J. G.
_________________________________________________________________________
Vážená paní profesorko,
děkuji Vám za upřímný dopis. Setkával jsem se s tematikou přechylování po mnoho let jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas a jako editor knižních publikací, často se nyní k oběma problémům vyjadřují i posluchači, kteří po mně požadují většinou nějaké radikální řešení. Dovolte, abych Vám vysvětlil svá stanoviska k oběma problémům.
Vaše první poznámka se týká užití generického rodu. Na úvod zdůrazním, že situaci, kterou jste popsala, rozumím - stejně jako Vy se obracím spíše na studentky Pedagogické fakulty JČU, kde řadu let učím, chlapců je tam pomálu. Odpovídá to dané situaci a je to pochopitelné.
Nelze popřít, že užitím mužských a ženských tvarů se dává najevo respekt k oběma pohlavím. Pro tuto myšlenku mám pochopení. Jenže jako u řady jiných dobře míněných myšlenek vidím problém v jejím praktickém naplňování. Jako dlouholetý redaktor se na tento jev dívám z praktického hlediska a vidím obtíže, které to způsobuje. Ve zmíněném rozhlasovém pořadu jsem popsal důsledky spojení mužských a ženských tvarů podstatných jmen činitelských, pokud se tak nečiní systematicky. Pro posluchače je sice pozitivní, že moderátor dává najevo respekt k rovnosti pohlaví, ale když se to užije nesystematicky, vyvstane otázka, jestli očkování dostali jenom pacienti, nebo také nějaké pacientky, jestli mezi mediky byla i nějaká medička, atd. Pro mne to tedy není otázka genderová, ale ryze praktická, stejně jako přechylování / nepřechylování.
Svůj názor opírám též o vyjádření odborníků v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, viz tento odkaz: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=699. Praví se zde, že „mužská podoba se může vztahovat jak k jedincům mužského, tak i ženského pohlaví (mluvíme o tzv. generickém užití mužského rodu): vědci vynalezli nový preparát = vědci i vědkyně."
Generické užití mužského rodu, kdy plurál v mužském rodě znamená jak jedince mužského, tak ženského pohlaví, se v českém jazyce vžil pro svou praktičnost. Samozřejmě je možno užívat mužské a ženské tvary, ale pak považuji za nezbytné užívat je systematicky, bez možnosti užití generických tvarů. To ovšem přináší v praxi komplikace, příklad jsem zmínil výše. Stranou nechávám úplné absurdity, které slýchávám, typu "piráti a pirátky odhlasovali" a v další větě "lidovci se starosty a nezávíslými" (pokud pirátky, kde zůstaly lidovkyně a starostky?). Stranou nechávám další možný krok, a sice požadavek odstranění genderové diskriminace v příčestí minulém, tedy "piráti a pirátky odhlasovali a odhlasovaly" - jen zdánlivá absurdita).
Nikoli zcela na okraj poznamenávám, že užití mužských a ženských tvarů může přinést další komplikaci, neboť tento dobrý úmysl rozšiřuje okruh výslovně pojmenovaných osob, avšak tím zároveň upozorňuje na necitlivost mluvčího vůči transgender jedincům. Tento aspekt bych nepodceňoval. Že nejde o pominutelnou záležitost, ukazuje zpráva, že londýnské metro přestalo oslovovat cestující „Ladies and Gentlemen“, ale „Everyone“, tedy „Všichni“. Viz např. zde:
https://www.denik.cz/ze_sveta/damy-a-panove-skonci-v-londynskem-metru-ve-jmenu-genderove-korektnosti-20170714.html
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/britanie-londyn-lgbt-bezpohlavni-metro-gender-neutralni-pozdrav.A170714_104108_zahranicni_lre
Řešením by snad bylo užívání hromadných podstatných jmen typu "učitelstvo" nebo "žactvo", viz rozhodnutí zmíněných Pirátů zavést název Mladé pirátstvo. Ale ta neobsahují celou potřebnou škálu pojmenování, a navíc jsou dnes vnímána jako knižní.
Vzhledem k tomu, co jsem uvedl, považuji v češtině za praktické generické užití mužského rodu. Nejde totiž o záležitost přirozeného rodu, ale o tzv. rod gramatický a tyto dvě kategorie nelze ztotožnit. Důležitá je srozumitelnost a ta je užitím výrazu "učitelé" nebo "lékaři" pro všechny bez rozdílu pohlaví zachována. Co hrozí, je rozkolísání jasnosti vyjádření, pokud v užívání mužských a ženských tvarů nebude systém. Pak budou namístě otázky typu: Proč dnes hlasovali jen poslanci, a nikoli poslankyně? Učitelé chtějí dostat přidáno, a učitelky nikoli?
To, co Vám píšu, je pohled praktika, který s jazykem pracuje prakticky celý profesní život. Samozřejmě se stejně jako Vy obracím ke studentkám a studentům, při jiných příležitostech k dámám a pánům.
Co se týče přechylování, i tady se budu držet pohledu člověka, který s textem pracoval a stále pracuje profesionálně. Přechylování je prostě praktické, protože souvisí s organickou vlastností češtiny. Nemá to nic společného s úctou k osobnosti ženy, s významem slova, s genderovými vztahy a dalšími ideologickými konstrukty. Je to vlastnost jazyka. Čeština je flexivní jazyk, to znamená, že gramatické významy vytváří ohýbáním slov (skloňováním a časováním). Přechylování je proto v češtině systémovou záležitostí, která má sice řadu výjimek, ale v zásadě se opírá o nutnost používat jména v pádech, tedy skloňovat je, což je možné u ženských jmen jen tehdy, jsou-li přechýlena. Například sportovní komentátoři České televize se dostávali do obtížných situací, když v devadesátých letech minulého století přestali přechylovat, a rychle se k této praxi zase vrátili. (Klasický příklad: Stewart právě předbíhá Smith – přičemž věta může nést dva významy: Stewartová právě předbíhá Smithovou x Stewartovou právě předbíhá Smithová, stejně tak Jelinek četla Potter – Jelineková četla Potterovou x Jelinekovou četla Potterová atd.).
Co se týče údajného komolení ženských jmen jejich přechýlením, čemuž se nyní údajně postavil např. časopis Respekt, tento argument je podle mého názoru správný, pokud bychom jej uplatnili nejen u jmen ženských, ale také u jmen mužských. Viz příklad, který v tom pořadu také zazněl - prezident Biden se nejmenuje ani Bidena, natož Bidenův, Bidenovi nebo Bidenem. Ale toto komolení, zdá se, nikomu nevadí, ač to je stejný projev ohýbání slov v systému češtiny. Vyjmout ze systému jednu jeho část mi připadá diskriminační vůči dalším částem, v tomto případě vůči mužům, jejichž jména čeština skloňuje.
Omlouvám se, že nebudu souhlasit s tou Vaší pasáží, která se týká ženských jmen v litevštině nebo islandštině. Podle mého názoru není podstatný význam těch jmen v cizích jazycích, ale jejich fungování v češtině. Ruština skloňuje "Ivanova - Ivanovy", což v češtině nefunguje, proto si to jméno přizpůsobí svému systému. Znovu - přechýlení je podle mne přirozenou funkcí češtiny, jak se vyvinula do dnešní podoby. Faktem je, že mnohá cizí jména přechylujeme a stejně tak máme řadu výjimek, jako je Agatha Christie, Greta Garbo nebo Edith Piaf. Faktem je i to, že poslední době přibývá českých jmen v mužském rodě, užívaných ženami. Přikázat přechylování nějakým předpisem je neprůchodné, přikázat nepřechylování (a tím pádem neskloňování) všech ženských jmen je ale neprůchodné úplně stejně. Samozřejmě věc je složitější, zejména dnes, kdy do popředí vystupuje otázka osobní identity. Problém ženy, která nechce být identifikována s ženskou podobou svého jména a má potřebu identifikovat se s jeho mužskou podobou, registruji a nijak jej nezlehčuji.
Je nesporné, že v současné době jsme svědky rozkolísanosti normy, kdy část uživatelů jazyka se přiklání k jednomu způsobu řešení, druhá část k jinému způsobu. Zde je třeba vzít v úvahu argument, který jste též vyslovila, a sice možnost, že čeština, doposud přechylující ženská jména, bude časem následovat jiný západoslovanský jazyk, tedy polštinu, v níž část ženských jmen je přechýlena a část zůstává nepřechýlena. Jazyk je "živá" struktura (tím myslím jeho vnitřní dynamiku) a jisté je jen to, že se bude dál proměňovat.
Vážená paní profesorko, myslím, že nejsme ve sporu. Oba se těmi problémy zabýváme z hlediska situací, v nichž je potřebujeme zvládnout. To, že se ve všem neshodneme, pokládám za projev výše zmíněné rozkolísanosti. Jazyk je živý organismus, proto se vyvíjí s mnoha slepými uličkami, nepravidelnostmi, problémy a nelogičnostmi. Dobře vím, že jediným rozhodčím v té věci bude jen čas.
Ještě jednou se Vám omlouvám za to, jak jsem se rozepsal. Učinil jsem tak z úcty k Vám.
Se srdečným pozdravem a s přáním všeho dobrého
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
děkuji Vám za upřímný dopis. Setkával jsem se s tematikou přechylování po mnoho let jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas a jako editor knižních publikací, často se nyní k oběma problémům vyjadřují i posluchači, kteří po mně požadují většinou nějaké radikální řešení. Dovolte, abych Vám vysvětlil svá stanoviska k oběma problémům.
Vaše první poznámka se týká užití generického rodu. Na úvod zdůrazním, že situaci, kterou jste popsala, rozumím - stejně jako Vy se obracím spíše na studentky Pedagogické fakulty JČU, kde řadu let učím, chlapců je tam pomálu. Odpovídá to dané situaci a je to pochopitelné.
Nelze popřít, že užitím mužských a ženských tvarů se dává najevo respekt k oběma pohlavím. Pro tuto myšlenku mám pochopení. Jenže jako u řady jiných dobře míněných myšlenek vidím problém v jejím praktickém naplňování. Jako dlouholetý redaktor se na tento jev dívám z praktického hlediska a vidím obtíže, které to způsobuje. Ve zmíněném rozhlasovém pořadu jsem popsal důsledky spojení mužských a ženských tvarů podstatných jmen činitelských, pokud se tak nečiní systematicky. Pro posluchače je sice pozitivní, že moderátor dává najevo respekt k rovnosti pohlaví, ale když se to užije nesystematicky, vyvstane otázka, jestli očkování dostali jenom pacienti, nebo také nějaké pacientky, jestli mezi mediky byla i nějaká medička, atd. Pro mne to tedy není otázka genderová, ale ryze praktická, stejně jako přechylování / nepřechylování.
Svůj názor opírám též o vyjádření odborníků v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český, viz tento odkaz: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=699. Praví se zde, že „mužská podoba se může vztahovat jak k jedincům mužského, tak i ženského pohlaví (mluvíme o tzv. generickém užití mužského rodu): vědci vynalezli nový preparát = vědci i vědkyně."
Generické užití mužského rodu, kdy plurál v mužském rodě znamená jak jedince mužského, tak ženského pohlaví, se v českém jazyce vžil pro svou praktičnost. Samozřejmě je možno užívat mužské a ženské tvary, ale pak považuji za nezbytné užívat je systematicky, bez možnosti užití generických tvarů. To ovšem přináší v praxi komplikace, příklad jsem zmínil výše. Stranou nechávám úplné absurdity, které slýchávám, typu "piráti a pirátky odhlasovali" a v další větě "lidovci se starosty a nezávíslými" (pokud pirátky, kde zůstaly lidovkyně a starostky?). Stranou nechávám další možný krok, a sice požadavek odstranění genderové diskriminace v příčestí minulém, tedy "piráti a pirátky odhlasovali a odhlasovaly" - jen zdánlivá absurdita).
Nikoli zcela na okraj poznamenávám, že užití mužských a ženských tvarů může přinést další komplikaci, neboť tento dobrý úmysl rozšiřuje okruh výslovně pojmenovaných osob, avšak tím zároveň upozorňuje na necitlivost mluvčího vůči transgender jedincům. Tento aspekt bych nepodceňoval. Že nejde o pominutelnou záležitost, ukazuje zpráva, že londýnské metro přestalo oslovovat cestující „Ladies and Gentlemen“, ale „Everyone“, tedy „Všichni“. Viz např. zde:
https://www.denik.cz/ze_sveta/damy-a-panove-skonci-v-londynskem-metru-ve-jmenu-genderove-korektnosti-20170714.html
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/britanie-londyn-lgbt-bezpohlavni-metro-gender-neutralni-pozdrav.A170714_104108_zahranicni_lre
Řešením by snad bylo užívání hromadných podstatných jmen typu "učitelstvo" nebo "žactvo", viz rozhodnutí zmíněných Pirátů zavést název Mladé pirátstvo. Ale ta neobsahují celou potřebnou škálu pojmenování, a navíc jsou dnes vnímána jako knižní.
Vzhledem k tomu, co jsem uvedl, považuji v češtině za praktické generické užití mužského rodu. Nejde totiž o záležitost přirozeného rodu, ale o tzv. rod gramatický a tyto dvě kategorie nelze ztotožnit. Důležitá je srozumitelnost a ta je užitím výrazu "učitelé" nebo "lékaři" pro všechny bez rozdílu pohlaví zachována. Co hrozí, je rozkolísání jasnosti vyjádření, pokud v užívání mužských a ženských tvarů nebude systém. Pak budou namístě otázky typu: Proč dnes hlasovali jen poslanci, a nikoli poslankyně? Učitelé chtějí dostat přidáno, a učitelky nikoli?
To, co Vám píšu, je pohled praktika, který s jazykem pracuje prakticky celý profesní život. Samozřejmě se stejně jako Vy obracím ke studentkám a studentům, při jiných příležitostech k dámám a pánům.
Co se týče přechylování, i tady se budu držet pohledu člověka, který s textem pracoval a stále pracuje profesionálně. Přechylování je prostě praktické, protože souvisí s organickou vlastností češtiny. Nemá to nic společného s úctou k osobnosti ženy, s významem slova, s genderovými vztahy a dalšími ideologickými konstrukty. Je to vlastnost jazyka. Čeština je flexivní jazyk, to znamená, že gramatické významy vytváří ohýbáním slov (skloňováním a časováním). Přechylování je proto v češtině systémovou záležitostí, která má sice řadu výjimek, ale v zásadě se opírá o nutnost používat jména v pádech, tedy skloňovat je, což je možné u ženských jmen jen tehdy, jsou-li přechýlena. Například sportovní komentátoři České televize se dostávali do obtížných situací, když v devadesátých letech minulého století přestali přechylovat, a rychle se k této praxi zase vrátili. (Klasický příklad: Stewart právě předbíhá Smith – přičemž věta může nést dva významy: Stewartová právě předbíhá Smithovou x Stewartovou právě předbíhá Smithová, stejně tak Jelinek četla Potter – Jelineková četla Potterovou x Jelinekovou četla Potterová atd.).
Co se týče údajného komolení ženských jmen jejich přechýlením, čemuž se nyní údajně postavil např. časopis Respekt, tento argument je podle mého názoru správný, pokud bychom jej uplatnili nejen u jmen ženských, ale také u jmen mužských. Viz příklad, který v tom pořadu také zazněl - prezident Biden se nejmenuje ani Bidena, natož Bidenův, Bidenovi nebo Bidenem. Ale toto komolení, zdá se, nikomu nevadí, ač to je stejný projev ohýbání slov v systému češtiny. Vyjmout ze systému jednu jeho část mi připadá diskriminační vůči dalším částem, v tomto případě vůči mužům, jejichž jména čeština skloňuje.
Omlouvám se, že nebudu souhlasit s tou Vaší pasáží, která se týká ženských jmen v litevštině nebo islandštině. Podle mého názoru není podstatný význam těch jmen v cizích jazycích, ale jejich fungování v češtině. Ruština skloňuje "Ivanova - Ivanovy", což v češtině nefunguje, proto si to jméno přizpůsobí svému systému. Znovu - přechýlení je podle mne přirozenou funkcí češtiny, jak se vyvinula do dnešní podoby. Faktem je, že mnohá cizí jména přechylujeme a stejně tak máme řadu výjimek, jako je Agatha Christie, Greta Garbo nebo Edith Piaf. Faktem je i to, že poslední době přibývá českých jmen v mužském rodě, užívaných ženami. Přikázat přechylování nějakým předpisem je neprůchodné, přikázat nepřechylování (a tím pádem neskloňování) všech ženských jmen je ale neprůchodné úplně stejně. Samozřejmě věc je složitější, zejména dnes, kdy do popředí vystupuje otázka osobní identity. Problém ženy, která nechce být identifikována s ženskou podobou svého jména a má potřebu identifikovat se s jeho mužskou podobou, registruji a nijak jej nezlehčuji.
Je nesporné, že v současné době jsme svědky rozkolísanosti normy, kdy část uživatelů jazyka se přiklání k jednomu způsobu řešení, druhá část k jinému způsobu. Zde je třeba vzít v úvahu argument, který jste též vyslovila, a sice možnost, že čeština, doposud přechylující ženská jména, bude časem následovat jiný západoslovanský jazyk, tedy polštinu, v níž část ženských jmen je přechýlena a část zůstává nepřechýlena. Jazyk je "živá" struktura (tím myslím jeho vnitřní dynamiku) a jisté je jen to, že se bude dál proměňovat.
Vážená paní profesorko, myslím, že nejsme ve sporu. Oba se těmi problémy zabýváme z hlediska situací, v nichž je potřebujeme zvládnout. To, že se ve všem neshodneme, pokládám za projev výše zmíněné rozkolísanosti. Jazyk je živý organismus, proto se vyvíjí s mnoha slepými uličkami, nepravidelnostmi, problémy a nelogičnostmi. Dobře vím, že jediným rozhodčím v té věci bude jen čas.
Ještě jednou se Vám omlouvám za to, jak jsem se rozepsal. Učinil jsem tak z úcty k Vám.
Se srdečným pozdravem a s přáním všeho dobrého
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
