Přerušování pořadů hudbou

Dobrý den,

je zažitým klišé, že i předem natočené pořady mluveného slova jsou většinou každou chvíli přerušovány hudbou, většinou vůbec nesouvisející s tématem. Týká se to zejména Českého rozhlasu Dvojka nebo regionálních stanic.

Zjišťovali jste někdy, jestli to posluchačům vyhovuje? Patřím k těm, kteří by rádi měli z poslechu víc než zvukovou kulisu. Proč mám čekat na pokračování třeba zajímavého pořadu a přetrpět často primitivní muziku? Jaký je pro to důvod? Aby si lidi odběhli na WC? V České televizi to nedělají, i když koukání vyžaduje na rozdíl od rozhlasu setrvávání na místě, při poslechu rozhlasu je možno leccos dělat.

Chápu, že je potřeba vyplnit čas. Co kdybyste ale vysílali třeba půl hodiny mluvené slovo vcelku a potom půl hodiny hudby? Proč pokud vím, mají největší oblibu pořady typu Toulky českou minulostí, Jak to vidí nebo Láska za lásku, které se zbytečnou hudbou většinou nepřerušují.

Rád bych věděl, jestli byl na toto téma proveden nějaký výzkum a s jakým výsledkem. Když ne, tak jaké je pořadí nejoblíbenějších pořadů zejména na Českém rozhlasu Dvojka, ze kterého by se to dalo odvodit?

Jsem přesvědčen, že mícháním hudby do mluveného slova degradujete úroveň pořadů. Já osobně většinou vypínám. Ještěže teď existuje Český rozhlas Plus (bývalá Svobodná Evropa), ale je příliš politicky zaměřený, což většinou nepohladí po duši.

Za komunismu jsem těžko z ideových důvodů snášel sovětský populár. Když to ale srovnám se současnou záplavou amerického, většinou uřvaného a primitivního nemelodického tzv. popu, musím zpětně ocenit hudební úroveň těch ruských častušek. Kam se hrabou bolševici s jejich cenzurou! Bylo možno slyšet i kvalitní hudbu ze Západu. Teď? Totální embargo na jinou hudbu než anglo-americkou. Kde jsou např. pořady etnické hudby s Leošem Koskem?

Zdraví

M. Marek

Vážený pane Marku,

děkuji Vám za kritické poznámky k dramaturgii Dvojky, v druhém případě patrně i dalších stanic Českého rozhlasu.

První poznámka se týká hudebních vstupů do poradenských a diskusních pořadů. Je to časté téma kritiky a já jako zástupce zájmů posluchačů na to při svých setkáních se šéfredaktorem Dvojky i s programovou ředitelkou Českého rozhlasu upozorňuji.

S tím jsou spojeny dva problémy. První se týká dopoledních poraden, které jsou sice v programu uvedeny jako samostatné body, ale pracuje se s nimi v rámci proudového vysílání, kdy se běžně střídá pár minut mluveného slova a písnička. Tady poukazuji na potřebu vyjasnit pro posluchače typ pořadu. Pokud půjde o dvacetiminutovou poradnu, podle mého soudu není funkční krátit čas vyhrazený pro odpovědi odborníka písničkami.

Odpolední Káva o čtvrté je formálně samostatným pořadem, jehož funkcí je seznámit posluchače s ohlášeným tématem. Zde by formát měl být jednoznačně podřízen této funkci, tedy obsah by měl být prvořadý a případný hudební předěl by měl figurovat jako pojistka pro případ, že by host potřeboval krátký odpočinek, soustředit se, domluvit se s moderátorem na dalším postupu a podobně. Nemělo by to být tedy mechanicky rozvržené schéma vstupů a písniček. Na tomto svém stanovisku, opírajícím se o názory řady posluchačů, budu i nadále trvat.

Vaše druhá poznámka míří k přemíře angloamerické hudební produkce ve vysílání Českého rozhlasu. Zde je třeba rozlišovat jednotlivé stanice. Zatímco Radiožurnál vysílá zhruba 80 % zahraniční hudby, Dvojka jen 30 % a regionální stanice dokonce jen 20 %.

Budeme-li hovořit o Dvojce, ze zmíněných třiceti procent cizí hudby je poměrně značná část evropské provenience, například sobotní Šance pro šanson se orientuje na českou nebo francouzskou hudbu. Pokud ovšem máte na mysli Radiožurnál, tam skutečně angloamerická produkce převažuje. Je to dáno podle sdělení hudebního dramaturga stanice Petra Krále preferencemi cílové skupiny posluchačů této stanice – spíše mužů do 45 let věku, kteří poslouchají hudbu na Radiožurnálu nesoustředěně, při řízení automobilu a podobně.

Vzhledem k rozvrstvení jednotlivých stanic Českého rozhlasu Vám doporučuji poslouchat takovou, na níž je podíl zahraniční hudby minimální, tedy některou z regionálních stanic Českého rozhlasu, které dnes sídlí v každém krajském městě. Snad to pro Vás bude dobrá volba.

A jak jsem slíbil, Vaši kritiku vstupů hudby do diskusních a poradenských pořadů budu tlumočit vedení stanice i Českého rozhlasu.

Se srdečným pozdravem

S pozdravem PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu