Připomínky k regionálním stanicím ČRo

Dobrý den,

chtěl bych se Vás zeptat, jaká je budoucnost vysílání dechové hudby, respektive hudební publicistiky na vlnách ČRo. S koncem loňského roku skončil v Českých Budějovicích hudební redaktor Zdeněk Voráč. Na tom by nebylo nic zvláštního, lidé mění práci z různých důvodů často. Na ČRo Střední Čechy skončil Josef Zíma, což bylo vzhledem k věku pochopitelné. S nimi, především s panem Voráčem, ale skončily pořady, které dechovou hubu nenabízely jen na přání, ale hrály i skladby nových autorů, kapel, informovaly o akcích apod. Dnes se jinak než na přání či jinak zábavně dechovka nevysílá. Hudební publicistice věnuje jen Barbora Turčanová v Brně (ale jen moravské a slovenské dechovce) a občas i redaktoři v Plzni, to však velmi okrajově. Proč byl pořad Dechovkovinky zrušen? To už se v dechovce nic nového neděje? Máme tu ostravskou hitparádu, ta je ale spíše zábavná, nebojí se nasadit již nefungující kapely apod. Co jiného než lidovou a dechovou hudbu by měly regionální stanice podporovat? 

Když se formáty tohoto druhu rušily na Dvojce, argument vedení byl, že jsou na regionálních stanicích. A kde je takový premiérový formát teď? Doufám, že do Českých Budějovic přijde nový hudební redaktor. Nebo to snad souvisí tím, co je uvedeno ve vysílacím plánu? Cituji: Zpřehlednění programu ve prospěch souvislejších proudových ploch, modernizace obsahu vzhledem k cílové skupině posluchačů. Jestli má rozhlas jako mediatyp obstát před internetovými platformami, jako je Spotify, musí nabízet něco víc než jen kolotoč písniček proložený mluveným slovem. Úplně nepochopitelné je, že má vedení tohle v plánu zavést na Vltavě! 

OK, dal se touto cestou Radiožurnál, Dvojka, Sport, většinově regiony, proč tedy ostatní? Třeba orchestrální melodie premiérově vysílají jen ČB, budou zrušeny i ony ? Co rocková hudba, též již jen Olomouc? atd.  Titulkové hudební pořady jsou to, co rozhlas od streamovacích platforem odlišuje. Playlist typický pro věk a pohlaví mi AI udělá za pár sekund, ale najít něco ztraceného, nového neznámého může jen hudební redaktor. ČRo ČB zaznamenal poslední dobou i zisky posluchačů v Radioprojektu na rozdíl od ČRo SČ, které je dlouhodobě nejméně poslouchané, přestože je jen proudové...

Dopolední "titulkové" pořady (s proudovým playlistem) jako Zelené světy, Máme rádi zvířata, Přímá řeč se na rozdíl od klasického proudu dají poslouchat i zpětně jako podcast. Dopoledne pro důchodce klasicky, zpětně podcast pro nás mladé, i pro ty, co jim hudba nevyhovuje a jinak by si danou stanici nenaladily. Těmi to kroky si vedení snad škodí ČRo záměrně, místo aby za již tak tenké finance zaplatilo lidi, má fůru soutěží o poukazy na pobyt, multivitamín humorín, poukázky na oblečení benzín, spotřebiče... a většinově za téměř nic... To dělají komerční stanice a nedivím se, že protestují, neb tím jim ČRo z koláče ukrajuje a konkuruje.

Abych nebyl jen negativní, např. hru 1968, kterou ČRo ČB připravil k svému výročí, považuji za to, co má rozhlas dělat. Divadelně rozhlasová hra odehrávající se ve studiu rádia i s diváky, zároveň přenášená rozhlasem, to je to co má ČRo dělat. Aby to mohl dělat dále, musí si držet lidi a získat finance zvýšením poplatků. Duplikováním komerčních radií toho nedosáhne. 

S pozdravem a díky za odpověď

A.F.

 ________________________________________________________________________

Vážený pane,

děkuji Vám za obsáhlý dopis, který svědčí o Vaší dobré orientaci ve vysílání regionálních stanic Českého rozhlasu. A omlouvám se Vám za zpoždění odpovědi. Může za to moje konzultace s intendantem regionálního vysílání, jehož jsem s Vaším dopisem seznámil.

Máte pravdu, duplikování programů komerčních stanic nemá pro Český rozhlas smysl. Ovšem samotné proudové vysílání neznamená cestu směrem ke komerčním rozhlasům, na proudovém principu je založen Radiožurnál i Plus, částečně Dvojka a zcela jistě nelze o jejich vysílání říci, že duplikují komerční rádia. A totéž může platit o regionálních stanicích ČRo. Ty se mění spolu s tím, jak se proměňuje celý Český rozhlas, a nejen on, podstatné jsou i další okolnosti, které je třeba vzít v úvahu. Široké spektrum stanic s různorodým programem vybízí posluchače k tomu, aby vyhledával to, co mu vyhovuje, jak v on line vysílání, tak ve stále větší míře tzv. v on demandu, tedy v poslechu podcastů, jak se dnes říká jakémukoli audioobsahu uloženému na internet. Nabídka pořadů Českého rozhlas on demand je obrovská, každý měsíc si lidé stáhnou nebo poslechnou jindy než v reálném čase vysílání na deset milionů pořadů ČRo. A činí to i posluchači regionálních stanic. Mění se posluchačské návyky, mění se finanční možnosti (nemusím Vám přibližovat, co udělal dvacet let nezvyšovaný rozpočet se strukturou výroby pořadů), ale nemění se postavení Českého rozhlasu na mediální scéně. Tady dochází k posílení jeho pozice, a to Radioprojekt nezohledňuje poslech on demand. Jsem zvědavý, co přinese hybridní metodika výzkumu, která doplňuje metodu Radioprojektu o kontinuální sledování všech auditivních projevů, které speciální přístroje nesené vybranými testovacími osobami zaznamenají. Nicméně povinnost vysílat v regionech Český rozhlas nadále plní, jak nejlépe dovede. Znám všechny ředitele regionálních stanic a mohu Vám potvrdit, že jejich ambicí je mít co nejvíce spokojených posluchačů. Znají jejich preference lépe než já a vymýšlejí program podle toho, co se jim osvědčuje, co má u publika úspěch. Představa, že by někdo z nich chtěl posluchače od své stanice odradit, je nereálná.

Ale k Vaší otázce. Jako šéfredaktor Týdeníku Rozhlas i ve své současné pozici jsem byl svědkem analýz mnoha výzkumů, které se zabývaly posluchačskými preferencemi. Jednu věc měly společnou: nezájem velké části posluchačů o náboženské pořady, poezii a dechovku. Tyto typy programů se vždy umisťovaly na posledním místě. Není ale možné je z vysílání vyloučit, Český rozhlas je povinen respektovat i tyto segmenty společenského a kulturního života, přispívat k duchovní a kulturní výchově. A také to dělá. Nicméně jistý ukazatel to pro programové pracovníky je. To, že dechovka odešla z Dvojky, pokládám za logické. Stejně tak z ní odešly dětské pořady (s výjimkou Hajaji, to je spíše ale stopa tradice nežli programová priorita), vážná hudba, poezie… Stanice pro všechny se stávala stanicí pro nikoho. Kdo má zájem, najde si všechno na příslušných stanicích a v bohaté míře v audioarchivu.

Jak jsem uvedl, oslovil jsem na základě Vašeho dopisu intendanta regionálního vysílání Pavla Kozlera, který mi k tomuto tématu poslal následující vyjádření:

„Při přípravě programu jednotlivých stanic průběžně vyhodnocujeme posluchačské preference. Bohužel, zájem o dechovou hudbu setrvale klesá. To se projevuje nejen na straně posluchačů, ale ani nová produkce tohoto žánru není tak bohatá jako v minulosti. Zatímco dříve nebyl problém obsahově naplnit pořady zajímavou novou tvorbou tohoto žánru, v současné době je to o poznání složitější. A jak sám správně píšete, zkušení tvůrci bohužel postupně odcházejí, hledání nových je výrazně náročnější. I tak se ve vysílání snažíme dechovou hudbu zachovat, a to jak ve vysílání regionálních stanic (zejména v regionech, kde poptávka po dechové hudbě zůstává ještě relativně silnější), tak ve vysílání Českého rozhlasu Pohoda, který je zaměřený na nejstarší posluchače a nabízí každý den pořady věnované tomuto hudebnímu žánru.“

Vezmeme-li v úvahu už jen to, co pan intendant zmiňuje, tedy že Český rozhlas vysílá na stanici Pohoda denně půlhodinu dechové hudby, a zaměříme se na dechovku v programech regionálních stanic, dojdeme k závěru, že co do objemu se dnes dechovky vysílá v Českém rozhlase víc než dříve. Jen se objevuje na jiných stanicích a v jiných časech než dřív.

Každopádně Vám děkuji za zajímavé postřehy, které jistě budou zajímat i vedení regionálních stanic.

Se srdečným pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu