Řazení zpráv ve zpravodajské relaci
Po zprávě o tragickém úmrtí dítěte je každá další zpráva nutně banální. Zprávy odrážejí svět v jeho různorodosti a často i nesouměřitelnosti.
Vážený pane doktore,
jako pravidelnému posluchači mi došla trpělivost, a proto se obracím na Vás s tímto dotazem:
Je to záměr nebo neschopnost sestavit zpravodajské hlášení (tuzemské) tak, aby vedle oznámení o tragédii utonutí vzápětí nenásledovalo oznámení, jak se daří slonům v pražské zoo? Takto jsem to opět měl dnes opět podivně spojeno (ČRo2 cca 14h). To skutečně nelze skladbu informací nějak lépe sestavit?
Děkuji.
M. J.
______________________________________________________________________
Vážený pane,
rozumím tomu, co Vám vadí, ale upřímně řečeno problém, který zmiňujete, vyvstane při přípravě každé zpravodajské relace. Zpráva je informace o něčem, co překračuje normu, je ojedinělé, mimořádné, nikoli o tom, co se opakuje, je všední, běžné. Zpráva není, že nějaká rodina si užila pěkný den na vodě, ale že se bohužel při sjíždění řeky někdo utopil. Proto se ve zpravodajských relacích objevuje tolik negativních informací. Je pochopitelné, že mnozí lidé je přijímají s nelibostí, cítí frustraci. Svět kolem nás ale není tak beznadějný, jak ukazují mnohé zpravodajské relace, protože ty nabízejí jakýsi koncentrát toho mimořádného, kdežto naše životy se z naprosté většiny skládají z jevů všedních, nevzrušivých. Mimořádnost ovšem nemusí být nutně spjata s negativními konotacemi, mimořádné je i narození hned dvou slůňat v pražské zoo – zpráva na Dvojce tedy nebyla o tom, jak se daří slonům, ale že v neděli byly symbolické „křtiny“. Po zprávě o tragickém úmrtí dítěte je každá další zpráva nutně banální. Nevím, jaký příspěvek by mohl následovat, aby tak nepůsobil. Zprávy odrážejí svět v jeho různorodosti a často i nesouměřitelnosti. Těžko srovnat hodnotu informací o civilních obětech teroristického činu s následující informací, že nějaký klub vyhrál nad jiným ligové fotbalové utkání. Rád bych jako zástupce zájmů posluchačů udělal něco pro to, abyste se při poslechu Českého rozhlasu cítil lépe, ale nevidím racionální cestu, jak toho dosáhnout. Je mi to líto.
S pozdravem a díky za pochopení
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
