Reakce na komentář Lídy Rakušanové
Povinností veřejnoprávního rozhlasu je dávat prostor co nejširšímu spektru názorů. Je pochopitelné, že každý pokládá ten svůj za správný a jiné pohledy mu připadají nevhodné.
Vážený pane ombudsmane,
k dnešnímu (3. 4.) komentáři paní Rakušanová, v němž mimo jiné praví: „Kdyby Česko bylo Maďarsko, nejspíš byste tento příspěvek neslyšeli, Český rozhlas by ho nevysílal, protože by dávno nebyl veřejnoprávní, nýbrž vládní,“ dodávám, že by zrovna tento komentář asi drtivé většině koncesionářů, stejně jako mně, vůbec nechyběl. Veřejnoprávní média v ČR jsou totiž hlásnou troubou pouze TOPky, STANu a KDU-ČSL, přestože příznivci těchto stran tvoří dle volebních výsledků dohromady sotva 15 % české populace. Ač platit musíme všichni, slyšíme stále jen propagandu a politickou masáž z jedné strany, jediné „správné názory“, s nimiž se většina českých občanů vůbec neztotožňuje. Kde je ta vyváženost, kterou se veřejnoprávní média ohánějí? Přesvědčte mne, prosím, že každý „komentář pro menšinu“ vyvažuje „komentář odpovídající většinovému názoru“, vždyť je to stále všechno na jedno brdo!!! Paní Rakušanová poukazuje na to, že by se její komentáře nevysílaly v Maďarsku a já zase podotýkám, že komentátoři s odlišnými názory, než má výše uvedená menšinová skupinka, nemají vůbec žádnou šanci v Česku. Od médií očekávám především kvalitní zpravodajství – a názor si laskavě udělám sama. Prosím, nepodceňujte posluchače, nevnucujte jim stále dokola ten jediný správný pohled na svět!
S pozdravem
A. D.
___________________________________________________________________
Vážená paní,
mým úkolem není přesvědčovat posluchače o čemkoli, o jejich přízeň a důvěru musí usilovat sám Český rozhlas svou každodenní činností. Já registruji z valné většiny kritické a někdy i pozitivní reakce posluchačů, vyhodnocuji je a dále s nimi pracuji - především s nimi v plném rozsahu a nezkresleně seznamuji rozhlasové pracovníky, navrhuji jim řešení, podílím se na některých změnách. A samozřejmě vedu neustálý dialog s těmi, kdo mne osloví. V těch stovkách mailů a telefonátů, byť jsou často ovlivněny okamžitým negativním afektem, se objevují jisté opakující se linie. Patří k nim přesvědčení, že Český rozhlas straní těm politickým silám, které dotyčný posluchač nevolil, nemá je rád, a tudíž zmínky o nich pokládá za jejich nemístnou propagaci, ještě k tomu za peníze, které on sám musí platit formou rozhlasového poplatku.
Problém je, že naše společnost tak jako ve všech zemích je rozdělená podle politických názorů, příjmů, vzdělání a řady dalších kritérií. Tomu odpovídají i voličské preference. Je pochopitelné, že každý pokládá ten svůj politický názor za racionální, správný, a tím pádem mu jiné pohledy na vývoj a řešení společenských problémů připadají jemně řečeno nevhodné. Povinností veřejnoprávního rozhlasu je ale dávat prostor co nejširšímu spektru názorů. Znovu zdůrazňuji, je pochopitelné, že každý máme tendenci pokládat vysílání nám blízkých názorů za samozřejmost ("to přece dá zdravý rozum, každý normální člověk to musí uznat",) kdežto názory, s nimiž nesouhlasíme, nás znepokojí, v krajním případě někomu dokonce pokazí náladu.
Vám připadá, že Český rozhlas je hlásnou troubou pouze některých dnes opozičních stran. Mohl bych Vám citovat z mnoha dopisů, jejichž autoři Českému rozhlasu vyčítají opak: že patří obhájcům minulého režimu, že je vazalem vlády a jmenovitě jejího předsedy, že se snaží potlačit právo lidí na vyjádření nesouhlasu s vládou, a tak dále. Vždy záleží na tom, jakého politického smýšlení je konkrétní posluchač a do jaké míry je ochoten připustit, že Český rozhlas koná na základě zákona a přísného Kodexu. Oba dokumenty schvalovali poslanci, není to žádná libovůle rozhlasových pracovníků.
To vše jsou spíše obecné poznámky, které by měly vysvětlit, že Vaše kritika má racionální základ, a jediné, co bych chtěl, je, abyste se na vysílání Českého rozhlasu podívala optikou voličů právě těch stran, které jste jmenovala. Uvidíte v něm spoustu věcí, které by Vám vadily. Logicky, protože žádná část politického spektra, ani vládní, ani opoziční, neurčuje, co a jak se bude vysílat.
Nicméně připojím ještě jednu poznámku. To, že v publicistice, speciálně v komentářích, zní spíše kritika momentální vlády, pokládám za správné a obhajitelné. Novináři mají prověřovat, upozorňovat na možné nebo již nastalé problémy. V tom se vlastně často stýkají s opozicí, byť si od ní v případě pracovníků veřejnoprávního rozhlasu udržují kritický odstup. Ale je to prostě tak, a bude to tak i po nějakých příštích volbách, kdy se třeba změní politické uspořádání a dnešní opozice se dostane do vlády. Pak bude jasně vidět, že kritika vlády nebyla namířena proti jejím konkrétním členům, ale je trvalou metodou práce veřejnoprávního média.
Pokud by se tak nestalo, pokládal bych to za závažné porušení principů práce média veřejné služby.
S pozdravem
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
