Reprízy Historie českého zločinu
Zákaz jeho reprízování některých dílů by musel mít vážné důvody, patrně určené soudem nebo kolizí se zákonem o Českém rozhlase či Kodexem Českého rozhlasu.
Vážený pane ombudsmane,
velmi mě překvapilo, že pořad Historie českého zločinu využívá stále služby prof. Jiří Strause. Vzhledem k odhalení podcastu Matematika zločinu. Je nezpochybnitelné, že alespoň v jednom případě poslal za mříže nevinného člověka. Profesor Straus používal, ke své práci podle všeho vědecké metody, které byly brány soudem jako ultimátní pravda, respektive metody, které jako jediný v republice aplikoval. Vědecké metody však slouží především k tomu, aby byly oponovány, rozporovány nebo potvrzovány dalšími studiemi jiných vědeckých pracovníků, což by mělo nastat i v případě použití těchto metod na konkrétní trestný čin. Je evidentní, že práci pana doktora Strause nemohl, alespoň v počátcích nikdo podrobit kritické oponentuře (další soudní znalec), a tak mohlo dojít k chybám, které vedly k nespravedlivým odsouzení. Pan profesor Straus evidentně nepochybuje o své práci, což nepatří mezi dobré stránky vědeckého pracovníka. Například poslední případ Křik. Otevřený případ týrání a smrti kojence byl postaven pouze na výsledcích pana profesor Straus bez oponentury jeho výsledků, což mě uvádí v pochybnost, zda je skutečně možné tvrdit, že byl dotyčný odsouzen spravedlivě (i když to tak na první pohled vypadá). Z těchto důvodů mi nepřijde vhodné používat jeho případy v tomto pořadu.
S pozdravem
Z. N.
________________________________________________________________________
Vážená paní.
děkuji Vám za kritickou připomínku. Obecně řečeno, spory o metodologii jsou v odborné práci běžné a patří na akademickou půdu. V praxi rozhlasové dramaturgie je však nelze zcela zohledňovat, rozhlasová publicistika a dokumentaristika nemohou suplovat odborné fórum. Prakticky každý odborník má své oponenty, a je to tak v pořádku, věda je nekončící diskuse a jen ve sporech, někdy i zásadních, lze pokračovat v cestě za poznáním.
Nemohu se vyjádřit k odborné praxi v tak speciálním oboru, jakým je kriminologie a související vědní obory, pro které jsou určování soudní znalci. Opět analogicky k jiným řešeným problémům, pokud jde o odborníka, který nemá pozastavenou činnost soudem apod., je v oboru činný, je pro rozhlasové zpracování tématu přínosem, není důvodu se spolupráci bránit.
Co se týče rozhlasového seriálu Historie českého zločinu, až do září se vysílají jeho reprízy a poté by mělo být odvysíláno pět premiér. Pořad, který jste slyšela, byl natočen před několika lety. Zákaz jeho reprízování by musel mít vážné důvody, patrně určené soudem nebo kolizí se zákonem o Českém rozhlase či Kodexem Českého rozhlasu. Vychází se vždy z materiálů těch případů, které byly pravomocně odsouzené a rozsudek nebyl zpochybněn, každý díl je výsledkem týmové práce specialistů a odborná obec odvysílané díly nezpochybnila. Je mi líto, ale v tomto případě nemohu požadovat po vedení stanice, aby díly, na kterých spolupracoval Jiří Straus, byly z reprízování staženy.
Věřím, že mé důvody pochopíte.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
