Rozhlas má budoucnost
Při pohledu na statistiky prodeje zvukových knih je zřejmé, že rozhlasové umění zažívá rozkvět a že je součástí života značné části i mladých lidí.
Vážený pane Pokorný,
stěžoval jste si, že vám nikdo nenapíše, když se mu rozhlas líbí. Naše celá rodina si všimla, že s Vaším příchodem na pozici ombudsmana dochází výrazně ke zlepšení celého vysílání na všech stanicích a zejména na Dvojce. Ubylo programů, které se nedaly poslouchat, a pokud přelaďujeme na jiné stanice Českého rozhlasu, je tomu tak proto, že nás víc láká pořad, který vysílá Radiožurnál nebo Vltava. A pořad na Dvojce ve dvanáct hodin se dá už poslouchat, zejména když ho připravil Jan Kasal. Pokud se hovoří o tom, že rozhlas nemá budoucnost, pak u nás tomu tak není. Patnáctiletý vnuk si na mobilu poslouchá pořady z archivu a devítiletá vnučka si chodí s MP3 přehrávačem a poslouchá pořady z Radiotéky.
A jednu výtku mám. Nejsem ten posluchač, který Vám psal anonymně o vteřině. Ale mrzí mě, že se snažíte o čistotu češtiny, a ne už o správnost jednotky času. Už na střední škole mě učili, že jednotkou času je sekunda a vteřina je jednotkou úhlů.
Moc Vám děkujeme za Vaši práci, ředitel Českého rozhlasu měl s Vaší volbou dobrou ruku. A my jsme mu zrovna moc po jeho volbě nevěřili.
Václav Votruba
Vážený pane Votrubo,
děkuji Vám za milá slova, vážím si jich. Vaše pochvalné hodnocení pořadu Polední hrátky rád předám vedení stanice. Jsem stejného názoru jako Vy a řada dalších posluchačů, totiž že změna formátu poledního hudebního pořadu byla k lepšímu, protože umožňuje výběr z širšího hudebního spektra.
Vaše zkušenost s dětmi, které si našly cestu k poslechu, mne vede k obecnější úvaze o typologii vnímatelů mediálních obsahů. Můžeme je rozdělit na typ audiovizuální a auditivní. Ten druhý má dispozici k vnímání obsahu sdělovaného mluveným slovem a hudbou, tedy jednoduše řečeno rozhlasovými prostředky. Je to dispozice jako každá jiná, a je důležité ji podpořit a rozvinout, což se ve Vaší rodině bezpochyby podařilo. Mám stejné zkušenosti s vlastními dcerami, které odmala rády poslouchaly kazety a rádio a dnes je přirozenou součástí jejich života poslech z cédéček, empétrojek, iRadia a jiných platforem.
Při pohledu na statistiky prodeje zvukových knih je zřejmé, že rozhlasové umění zažívá rozkvět a že je součástí života značné části i mladých lidí, jen se mění způsob „konzumace“: z online poslechu na rozhlasových stanicích se často přesouvá do jiných technologií, ale podstata zůstává. A hlavně zůstává potřeba kvalitních dramaturgů, režisérů, herců, techniků, tedy rozhlasových tvůrců. O zájmu veřejnosti o tuto práci jsme se přesvědčili nedávno při vyhlašování vítězů ankety Neviditelný herec.
Vaši poznámku týkající se významového rozdílu mezi vteřinou a sekundou proberu na svém nadcházejícím setkání s pracovnicí Oddělení vzdělávání, jež má na starosti jazykovou kulturu v Českém rozhlase. Proto nechci předjímat, k jakému výsledku dospějeme.
Přeji Vám, vážený pane Votrubo, vše dobré a srdečně Vás zdravím.
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
