Rozhovor s Jaromírem Meixnerem

Dobrý den,

dnes byl na stanici Brno rozhovor s legendárním hokejistou Jaromírem Meixnerem, položil jsem mu otázku, aby porovnal péči o sport před a po revoluci, a to nejen vrcholový sport, ale i podporu mládeže a dětí ve sportu. Odpověděl vyhýbavě, tak jsem se celou dobu pokoušel dovolat, posluchače k tomu vyzývala redaktorka, ale jeden telefon byl odložený, protože do pořadu nikdo nevolal, redaktorka nepřetržitě kladla otázky sama a druhý telefon nikdo nebral. Toto trvalo asi 10 minut. Podotýkám, že jsem se vyjadřoval v mezích slušnosti. Pane ombudsmane, kde je svoboda a demokracie, když veřejná rozhlasová stanice cenzuruje názory? Chtěl bych k tomu znát názor pana ředitele Ostrého.

S pozdravem

Ing. František Grmela st.

Vážený pane Grmelo,

k Vašemu dopisu jsem si vyžádal vyjádření ředitele Českého rozhlasu Brno Jaromíra Ostrého, který Vámi popsanou situaci zkonzultoval s dramaturgyní pořadu. Přikládám jejich odpovědi:

Český rozhlas Brno uspořádal v sobotu 10.9. Den otevřených dveří. Abychom umožnili většímu počtu našich posluchačů "být při tom", přesunuli jsme ten den vysílání z běžných vysílacích pracovišť do velkého výrobního studia 7. Veškeré vysílání tedy probíhalo za účasti publika (mimochodem náš program navštívila zhruba tisícovka posluchačů z celé Moravy) a tato situace samozřejmě poněkud komplikovala některé běžně používané prvky vysílání, jako například telefonické dotazy - většina otázek na hosty, tedy i na Jaromíra Meixnera padala přímo z publika ve studiu. Prostor pro inkriminovaný rozhovor činil cca 20 minut. A tak se tedy mohlo stát, že Jaromír Meixner neposkytl ucelenou odpověď. Naprosto však odmítám, že by mohlo jít o cenzuru. Ostaně ani nevím, co bychom v tomto případě cenzurovali? Pokud došlo k nějakému problému, bylo to v komunikaci mezi technikem na vysílacím pracovišti, technikem přímo v sále a moderátorkou plně vytíženou rozhovorem a dialogem s návštěvníky.

Pro doplnění přikládám informaci dramaturgyně pořadu Mgr. Zuzany Plíškové:

Jaromír Meixner na telefonický dotaz posluchače uvedl, že má pocit, že dříve byl o sport ze strany dětí větší zájem, vzpomínal, že byly hokejové třídy, střediska mládeže, po revoluci se to zrušilo, načež se přišlo na to, že to nebyl nejlepší nápad a je potřeba to reformovat, ale podle něj se to v posledních letech zlepšuje. Uvedl i to, že hokej je dnes pro rodiče drahý, což je také problém. Na konci řekl, že to srovnání je opravdu pro něj těžké, protože to bylo v jiném režimu a jiných podmínkách.

Z vyjádření pana ředitele Ostrého i paní dramaturgyně Plíškové vyplývá, že nešlo o projev potlačování svobodně šířených názorů, nebyl pro to žádný důvod. Váš dotaz o podmínkách mládežnického sportu v minulém a současném režimu je relevantní, v pořadu zazněl a host se mu v rámci možností stručně věnoval. Nemám důvod k domněnce, že by postup rozhlasových pracovníků byl motivován snahou zamezit debatě na toto téma. Na vině byly spíše okolnosti technického rázu. Podmínky živého vysílání za přítomnosti publika znamenají pro rozhlasové pracovníky mnohem větší zátěž nežli vysílání v klidu rozhlasového studia. Možnosti operativní dohody moderátorů s techniky jsou často omezené nebo komplikované, což Jaromír Ostrý ve své odpovědi potvrdil.

Mou povinností je dbát na to, aby Český rozhlas postupoval podle zákona i podle vlastního Kodexu. V případě, který jste mi popsal, podle mého úsudku k vědomému porušení těchto pravidel nedošlo. Nicméně je dobře, že jste mi napsal - tímto případem se na můj popud brněnští rozhlasáci zabývali a jistě i z něj vezmou poučení při organizaci dalších přímých přenosů s účastí široké veřejnosti.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Vážený pane ombudsmane,

přečtěte si ještě jednou a pozorně co jsem Vám psal. Poslouchal jsem pořad s panem Jaromírem Meixnerem až do konce. Nikdo z publika nekladl otázky v době po mém prvním telefonátu, ty kladla výhradně moderátorka. Jeden telefon byl vyvěšený, druhý zvonil, ale nikdo ho nebral. Tak mně vysvětlete, jak to mám chápat. Pro doplnění, chtěl jsem poukázat na to, že já jako kluk jsem vyplnil a podepsal přihlášku a mohl jsem chodit do sportovního nebo zájmového kroužku. Nyní se věnuji vnoučatům a jistě víte, kolik se za tyto kroužky platí. Já na to mám, ale je mnoho rodin, které na to nemají. Děti se pak nudí, berou drogy, hrají na automatech nebo páchají trestnou činnost.

Na druhou stranu fotbalisté, hokejisté berou těžké peníze a města jim na to dávají peníze, místo aby dotovala chudé děti. Odpovědi pana ředitele a moderátorky jsou jen výmluva. Jistě si můžete přehrát záznam tohoto pořadu a uvidíte, kde je pravda. Tato moje zkušenost s voláním do brněnského rozhlasu není první, proto jsem se na Vás obrátil.

S pozdravem

Ing. František Grmela st.

Vážený pane inženýre,

pořad, který ve svém dopise zmiňujete, jsme si v kanceláři ombudsmana ČRo znovu poslechli, abychom mohli celou situaci opravdu zodpovědně posoudit. Fakta jsou taková, že pan Jaromír Meixner se Vašemu dotazu v přímém přenosu věnoval poměrně široce (jak dokládá i zpráva dramaturgyně pořadu Zuzany Plíškové). Podotkl ovšem, že dotaz není schopen v celé šíři zodpovědět. Nicméně otázce se nevyhnul, stejně tak moderátorka nechala na její zodpovězení dostatečný prostor, což znamená, že nechala hosta, aby se vyjádřil tak, jak sám uznal za vhodné, nepřerušila jej ani jinak nedala najevo, že by měl s odpovědí skončit. Nepřichází tedy v úvahu, že by Český rozhlas Brno chtěl toto téma cenzurovat či jinak omezit jeho přítomnost ve vysílání. Situace, o níž píšete, má spíše dramaturgické a technické konsekvence.

Po Vašem dotazu následovaly dvě otázky položené moderátorkou pořadu (kdy přišla první důležitá medaile v kariéře pana Meixnera a dotaz na jeho první odlet do Kanady), poté čas pořadu vypršel. Z toho vyplývá, že moderátorka měla zájem představit svého hosta – významného bývalého sportovce – posluchačům i publiku ve studiu prostřednictvím jeho vlastních vzpomínek na sportovní kariéru.

Pro Vaši bližší představu o technické stránce věci dodávám na základě informací ředitele ČRo Brno Jaromíra Ostrého, že vysílací pracoviště, kde je umístěn i telefon, na který jste volal, sídlí v prvním patře budovy Českého rozhlasu Brno. Tam byl přítomen zvukový technik, který ovšem neměl oční kontakt s technikem ve studiu v přízemí, kde se rozhovor s panem Meixnerem odehrával. V danou chvíli tedy byla poměrně složitou věcí komunikace mezi techniky v prvním patře a v přízemí, dále musíme vzít v úvahu ztíženou komunikaci mezi zvukovým technikem a moderátorkou, způsobenou přítomností návštěvníků Dne otevřených dveří v rozhlasovém studiu. Jak pan ředitel uvádí na základě vlastní bohaté zkušenosti, živé vysílání někdy nezaručí spokojenost na všech stranách, nicméně, doplňuji poznámkou, s níž by jistě souhlasil, pracovníky Českého rozhlasu by nebylo spravedlivé podezřívat ze zlých úmyslů.

Na závěr znovu konstatuji, že zjištěné skutečnosti vylučují možnost cenzury. Podle sdělení pana ředitele Ostrého si Český rozhlas Brno v budoucnosti hodlá Jaromíra Meixnera pozvat do studia a tématu, které jste nastolil, se bude věnovat podrobněji.

Věřím, že mou odpověď přijmete s pochopením.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu