Skloňování číslovek

Vážení,

už hodně dlouho mne trápí, jak se v rozhlase a televizi zachází s češtinou – teď mám konkrétně na mysli číslovky. Zdá se mi, že většina komentátorů, „zprávařů” a jiných uživatelů češtiny v uvedených médiích, jejichž čeština by měla být vzorem pro posluchače, chyběla ve škole, když se probíralo skloňování číslovek. Ještě více mne udivuje, že nikomu z odpovědných činitelů, ba ani nikomu např. v Ústavu pro jazyk český, tento neutěšený stav nevadí. Možná si řeknete, že to není to nejpodstatnější, čím by se dotyční činitelé měli zabývat. Já mám ale obavu, aby se ty hrůzy, které se „linou” z rozhlasu a televize, nakonec nestaly normou. Myslím, že v mnohých zaměstnáních se lidé dále vzdělávají a doplňují si to, čemu v minulosti nevěnovali potřebnou pozornost.

Myslím, že nemusím moudrým lidem ve vedení těchto institucí radit, co by se s tím mohlo dělat. Podle mého názoru by stačilo docela jednoduché opatření.

Na závěr. Nebudu samozřejmě uvádět jména „provinilců”, jen napíši pár těch „skvostů”:  devět set DVA rozbušek, třicet JEDNA dní (český jazyk má alternativu jednatřicet dní),

dvacet DVA míst, třicet DVA stupňů, šestsetistránková publikace, před TISÍCIMA let, před PĚTSETI dvaceti miliony atd.

V naději, že někomu bude přece jen stát za to zabývat se mým podnětem (a netrápí to jen mne) srdečně zdraví

R. N.

______________________________________________________________________

Vážená paní,

děkuji Vám za věcné připomínky k jazykové úrovni zpravodajství Českého rozhlasu. Souhlasím s Vámi, že skloňování číslovek, stejně jako další jevy, které jsou učivem základní školy, bychom měli od pracovníků Českého rozhlasu požadovat bez tolerance ve správném znění. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR ovšem pokládá za správné formy spojení číslovky a počítaného předmětu i ty, které označujete za chybné. Dovolte mi ocitovat:

„Po složených číslovkách končících na jeden, dva, tři, čtyři jsou v 1. p. možné tvary: dvacet jeden žák i dvacet jedna žáků, dvacet dva/tři/čtyři žáci i žáků nebo jedenadvacet i jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet žáků. Mluvnická shoda mezi podmětem vyjádřeným jmennou skupinou, která obsahuje číslovky jeden, dva, tři, čtyři, a přísudkem se řídí tvarem podstatného jména v podmětu. Je-li podstatné jméno v 1. p., nastupuje shoda podle posledního členu složené číslovky (dvacet jeden žák byl…, dvacet čtyři žáci byli…). Je-li podstatné jméno ve 2. p., pak je přísudkové sloveso ve středním rodě j. č.: dvacet jedna žáků (i jedenadvacet nebo jednadvacet žáků) bylo…, dvacet čtyři žáků (i čtyřiadvacet žáků) bylo… Tvary 2. p. jsou běžnější a přirozenější.“

Samozřejmě s Vámi souhlasím, že tvary „pětseti“, „tisícema“, „šestsetistránková“ jsou chybné. Otázkou je, jestli je užili zaměstnanci Českého rozhlasu, anebo hosté u mikrofonu. Není v možnostech moderátorů, produkčních a dalších rozhlasových pracovníků zařídit, aby všichni hosté hovořili korektní hovorovou češtinou jako mluvenou formou češtiny spisovné, a v některých odůvodněných případech je nutno alespoň částečně omluvit i samotné rozhlasové pracovníky. Mám na mysli zvýšenou míru stresu (například při čtení agenturní zprávy, která právě přišla, a na kterou se tedy hlasatel nemohl připravit, náhlou změnu ve vysílání, pokyny z režie, které moderátor vnímá zároveň s tím, když hovoří do mikrofonu, a podobně). Ale obecně platí výše řečené.

Jazykovou přípravu hlasatelů a moderátorů Českého rozhlasu má na starosti Oddělení vzdělávání, s nímž jsem v úzkém kontaktu. Konzultujeme spolu některé jazykové jevy a předávám jeho pracovníkům oprávněné podněty posluchačů, často s mým komentářem. Tak tomu bude i v tomto případě. Cíl máme společný, a to co nejvyšší úroveň kultury mluveného projevu.

S pozdravem a díky za pochopení

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu