Špatné zprávy ve zpravodajství

Dobrý den,

píši Vám jako bývalý pravidelný posluchač Radiožurnálu.

Bývalý proto, že jsem před nedávnem poslouchal Radiožurnál (při cestě do školky se synem – okolo sedmé) a musel jsem přeladit, protože jste pro mě z nepochopitelných důvodů vysílali připomenutí výročí nějaké lodní katastrofy.

Dnes jsem ho při stejné příležitosti zapnul znovu a slyším reportáž z nemocnice, kde se ptáte pacientů, jestli se nebojí, že je zabije nějaký doktor nebo sestřička – opět připomínka tragické události heparinového vraha. Opravdu si v rozhlase myslíte, že se v současnosti děje málo špatných věcí, a když nějaká není po ruce, tak je dobré připomenout ty špatné z minula? Já ne!

S pozdravem Ing. Jan Tvaroh

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám za vyjádření názoru na dramaturgii příspěvků ve vysílání Radiožurnálu. Souhlasím s Vámi, že ve zpravodajství se velmi často objevují témata s negativními konotacemi. Vzniká tak rozpor mezi světem kolem nás, který vnímáme jako převážně klidný a racionálně fungující prostor, a jeho obrazem ve sdělovacích prostředcích. Tento nesoulad vysvětlují teoretikové médií tak, že zpráva musí obsahovat novou informaci – a tou je právě velmi často upozornění na vybočení z běžného řádu věcí.

Zpravodajský nebo publicistický příspěvek o tom, že se nic zvláštního nestalo, že v obchodech se prodává a autobusy jezdí – jistě chápete, že to formuluji v nadsázce –, žádný profesionální editor nepustí do vysílání nebo na stránky novin. Zato zprávu o tom, že obchody kvůli státnímu svátku zavřou nebo že autobus měl nehodu, je oním vybočením z běžného stavu věcí, jež stojí za zaznamenání. Tím vzniká paralelní svět zpravodajství, v němž se negativní informace vyskytují v nápadně velkém množství. Byly samozřejmě činěny pokusy, jak tomu čelit – pravidelně se opakují snahy zavést rubriku tzv. bílých zpráv, tedy vysloveně pozitivních informací, ale zatím se všechny takové iniciativy setkaly s nepatrnou odezvou čtenářů a posluchačů, kteří od zpravodajství očekávají právě informace o tom, co nevědí, a nikoli konstatování dobře známého stavu.

Tento vztah médií a jejich uživatelů by si zasloužil podrobnější úvahu. Je nepochybné, že stálý přísun negativních informací může působit na některé čtenáře nebo posluchače neblaze, ale je velmi obtížné poradit v takovém případě něco jiného než přeladit na jinou stanici, v daném případě například z Radiožurnálu na Vltavu, kde v čase, který jste uvedl, zní Ranní mozaika, tvořená klidnou hudbou a příspěvky z kulturního života.

Veřejnoprávní Český rozhlas dbá na to, aby v jeho vysílání byly zastoupeny i takové tematické okruhy, jež se do agendy jiných mediálních společností dostávají jen velmi zřídka. Mám na mysli například soustředěnou pozornost informacím o nových trendech ve vědě, technice, uměleckých oborech, publicistické řady dokumentů Dobrá vůle o lidech, kteří nemyslí jen na sebe, a podobně. Věřím tedy, že Vám pohled do programů jednotlivých stanic umožní vybrat si pro příště k poslechu takovou stanici Českého rozhlasu, s níž Vám i Vašemu synovi bude příjemně.

S přáním klidných adventních dnů

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu