Toulky první republikou

Vážený pane Pokorný,

protože pochvalných dopisů chodí do rozhlasu velmi málo, chtěl bych tentokrát udělat výjimku a vyslovit vděčnost za pořad Toulky první republikou. Jsem rád, že po Toulkách českou minulostí se na vlnách Dvojky konečně objevil projekt, který na úspěšný pořad navazuje v tom nejlepším slova smyslu. Komenský by měl určitě radost, jak se dá historie předávat posluchačům zajímavou formou. Když se řekne Toulky první republikou, okamžitě mi naskočí myšlenka, ano, konečně je na Dvojce i něco pro nás mladší. Nijak se nechci dotknout seniorů, ale pravdou je, že se Dvojka na starší obyvatele specializuje. Vím, že je tu pro nás mladší Radio Wave, ale pro mne, který vyrostl na Praze, je pořád program této stanice důležitý a jsem rád, že si na ní můžu i já něco najít.

Toulky První republikou v sobě kloubí vše dobré z rozhlasového řemesla v podobě prvků dramatizace, rekonstrukci reportáží z daných míst, tam, kde se dochoval snímek k danému tématu, je začleněn úryvek ze zvukového archivu Českého rozhlasu, různé dobové citace projevů známých osobností jsou dotvářeny zvukovými efekty připomínajícími projevy v místnostech. Jako mladý člověk oceňuji schopnost autorů vytvořit půlhodinku, v níž se tzv. pořád něco děje. Tempo sdělovaných informací mi vyhovuje skrz určitou rychlost, která ale nebrání srozumitelnosti. Jednoduše řečeno, jsem rád, že autoři nemají potřebu vyplnit stopáž epizody vatou a dloooooouhými frázemi a floskulemi.

Vím, že se doba poslechu rádia v rodinách už asi nevrátí na předlistopadovou úroveň, kdy se u přijímače sešla celá rodina. Toulkám první republikou se to minimálně v naší domácnosti však povedlo. Sice neposloucháme dohromady, ale pokaždé, když přibyde nový díl, objeví se u oběda otázka: Už jsi slyšel Toulky? Aniž bych rodině rozhlas nějak nutil, našli si k Toulkám cestu můj bratr i máma. Bratr mne onehdy překvapil tvrzením, asi si přečtu něco od Kafky. Já chvilku uvažoval, jak na něho přišel, a po chvíli přemýšlení jsem opáčil: Aha, to máš z Toulek, že? Ty to posloucháš? To ráno se totiž v aplikaci objevila epizoda mapující Kafkův život. Máma si pro změnu pořad oblíbila, když jsme byli u moře. Večer po mně chtěla, abych něco pustil na usnutí, a já vytáhl Toulky. Nejvíc u ní rezonoval díl o Hašlerovi a ze spaní toho nakonec moc nebylo, protože se do Toulek tak zabrala, že chtěla další a další pokračování.

Na Toulkách oceňuji především snahu posluchače vzdělávat hravým způsobem. Sedí mi formát tří průvodců, kteří mezi sebou vedou rozhovor o daném tématu. Autoři se tak vyhýbají zavedenému klišé suchopárných přednášek, v nichž se řečník postaví před posluchače a začne monolog plný dat, co, kde, kdy a proč. Povídání, reagování na sebe v dialozích, prokládané špičkováním, jemnou ironií, sarkasmem, ale i citlivými sděleními zkrátka z Toulek dělá neobvyklý pořad. Mezi Jiřím Vyorálkem, Janou Strykovou i Jaroslavem Pleslem funguje určitý druh chemie, vzájemně se poslouchají, doplňují.

Doufám, že pořad bude mít delší trvání, období první republiky nabízí mnoho témat a materiál jen tak nedojde. Coby milovník knih navíc oceňuji webovou podobu článků, neboť kromě obrazové složky každý díl nabízí i seznam použité literatury, do které mohou zájemci nahlédnout a seznámit se tak s tituly, které by mohly zapadnout.

Toulky zkrátka v sobě nesou pro mne poselství a smysl veřejnoprávního média. Moderní a zábavnou formou se posluchač něco dozví, není vystaven prvoplánovému a lacinému pojetí historie, ale naopak cítí za přípravou zkušený tým profesionálů, kteří sdělení opírají o odborné prameny a nenásilně posluchače vybízí k zamyšlení. Od rozhlasu zkrátka vyžaduji kvalitu, a ne podbízení a Toulky všechny mé nároky splňují. Díky za ně a za možnost si je i pořídit v Radioservisu.

Se srdečným pozdravem

K. F.

____________________________________________________________________

Vážený pane,

s velkou pozorností jsem si přečetl Váš dopis a vážím si jej pro jeho argumentační hodnotu, která je cenná nejen pro mne, ale zejména pro tým tvůrců Toulek první republikou. Seznámil jsem s ním jak dramaturgyni Kateřinu Rathouskou, tak ředitele programu ČRo Ondřeje Nováčka a ředitelku Vývoje a výroby Ivu Jonášovou. Již jsem od nich dostal pozitivní reakce. Děkuji Vám za to, že jste věnoval čas promýšlení svého stanoviska, které, jak jsem uvedl, je cennou a nenahraditelnou zpětnou vazbou – a od člověka, který se rozhlasovým slovesným žánrům dlouhodobě věnuje, potěší dvojnásob.

S pozdravem

Milan Pokorný, ombudsman Českého rozhlasu