Úpadek klasické hudby v rozhlase?

Dobrý den, vážený pane ombudsmane,

Rádio a já, to byl sice název písničky Stanislava Procházky ml., ale já jsem si ten slogan převzal z praktického hlediska, protože si život bez rádia neumím ani na chviličku představit.

Rádio mě provázelo od mého útlého mládí (*1936), protože i moji rodiče byli takoví rádioví nadšenci. V té době se však vysílalo jen AM, takže ta kvalita závisela jen na dobrém přijímači a dobré anténě, ale můj otec byl takový technický snílek, a tak si nikdy nenechal ujít žádnou technickou výstavu, takže byl i v tomto směru dosti informovaný a již tehdy nahlas sníval o budoucnosti rozhlasu a televize – a já jsem jeho vyprávění přímo hltal a snil s ním. Můj otec byl synem kapelníka, a také hrával v kapele na housle, takže k hudbě měl blízko. Mamka zase pěkně zpívala, nejraději nějaké operetní árie, a otec ji velmi často doprovázel na housle. Proto se mi ta hudba dostávala natrvalo pod kůži od samého mládí.

V době mého mládí, tedy i za komunistů, rozhlas hodně vysílal i klasické melodie, to dnes k mé velké lítosti zcela vymizelo. Sice máme možnost zachytit spoustu lokálních rozhlasových stanic, ale ta hudba, to je katastrofa! Ať se přelaďuje, kam chcete, všude je to stejné. Možná mi poradíte Vltavu nebo D-dur, ano, ale nikdo z nich nehraje ty krásné líbivé melodie z klasiky. A ty jejich večery, to se z mého pohledu nedá. Samé mluvené slovo. Moc závidím Pražákům jejich lokální stanici Classic Praha FM. Bohužel dosah této stanice končí někde na hranici Středočeského kraje! Ještě že existuje internetové vysílání, tam ji poslouchám, jen co dosednu a zapnu počítač. Počítač jsem si za tím účelem doplnil kvalitní aparaturou, takže paráda. Ale i s touto stanicí jsem měl před časem problémy, to když se Classic přestěhoval na jiné místo, to byly problémy i s internetovým vysíláním této stanice. Měli to nějak přemodulované a příjem byl velmi nekvalitní. Proto jsem hledal nějakou náhradu a vnuk mi naladil Radio Swiss Classic a to je paráda!! Radost to poslouchat. Něco takového kdyby naše rádia vysílala.

Často zaslechnu podiv, že není mezi lidmi a mládeží o vážnou hudbu vůbec žádný, anebo jen pramizerný zájem, ale kde to ti lidé mají pod kůži dostat? Ve sdělovacích prostředcích lze zaslechnout nějakou známější klasickou melodii leda jen v nějaké televizní reklamě nebo filmu a to je vše.

Vzpomínám si, že když jsem ještě nebyl důchodce a chodili jsme do práce, bylo možné takovéto krásné melodie zaslechnout i v poledním čase, a ty večery? To byl balzám na duši po všech celodenních starostech, a vůbec nebylo podivné, když si i obyčejný dělník u stroje pískal nějakou melodii třeba od Mozarta. To dnes již zcela vymizelo, a ten rámus, který se line z každého rádia, ten mně rozhodně radost nedělá.

Srdečně Vás zdraví

René Čáslavský

Vážený pane Čáslavský,

děkuji Vám za upřímný dopis, jehož vyznění je mi velmi blízké. Sám jsem celoživotním milovníkem klasické hudby a stejně jako Vy ji vyhledávám na rozhlasových stanicích. Ale na rozdíl od Vás jsem spokojen i s výběrem na stanicích Vltava a D-dur. Ne vše mi pochopitelně vždy „padne do noty“, to by ani nebylo možné. Nicméně jsou to kvalitní věci v prvotřídním provedení. Ovšem pravda je, že tyto stanice nehrají krátké populární kousky na hranici klasiky a populáru, jaké se často vysílaly dříve třeba na stanici Praha. Ty jste měl možná na mysli a ty se dnes v Českém rozhlasu opravdu ozvou jen výjimečně. V tomto smyslu je Váš podnět užitečný a já jej budu tlumočit odpovědným programovým pracovníkům. Posluchačů, kteří by takzvaný vyšší populár ocenili, je jistě hodně.

S jednou věcí ale patrně nebude možné hnout, a to je profil stanice Dvojka. Oprávněný argument vedení Českého rozhlasu zní, že klasické hudbě se věnují speciální stanice a že Dvojka či regionální stanice mají jiné zaměření. Takže situace, kterou připomínáte, že na stanici Praha zněl polední koncert, večerní koncert vyššího populáru a podobně, se již asi nevrátí. Ale na druhou stranu, mluvím o stavu, kdy vysílaly dvě stanice, doplněné rozhlasem po drátě a později Třetím programem, tedy Vltavou. Dnes má Český rozhlas 23 stanic, které vysílají nonstop. Posluchači mají tedy daleko větší možnost výběru. Zmínil jste internetový poslech Radia Swiss Classic, a stejně tak se nabízí velké množství dalších podobně zaměřených stanic z celého světa, takže posluchač již není odkázán na výběr hudebního dramaturga jedné celostátní stanice. Všechno se mění a problém, o němž si píšeme, to jen potvrzuje.

Přeji Vám co nejhezčí posluchačské zážitky a srdečně Vás zdravím.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu