Upozornění na jazykové prohřešky

Veřejnost považuje veřejnoprávní Český rozhlas za vzor jazykové kultury nejen v rovině gramatické či syntaktické, ale také ve výslovnosti, tempu a melodii řeči.

Vážený pane,

ráda bych vás poprosila o to, abyste příslušným pracovníkům rozhlasu předal moji nespokojenost s tím, jak vyslovují nejen cizí slova, ale i naši mateřštinu. Z toho, co někdy slyším od hlasatelů a různých moderátorů, je mi opravdu hodně špatně. Jenom pro ukázku aspoň 3 příklady:

1. s kreativními vlohy
2. stát se policistem
3. se svými kolegami

Ti lidé se živí mluvením pro veřejnost a ani neznají pořádně skloňovat a vyslovovat. V minulosti bylo u nás mnoho špatného, ale takovou neznalost jazyka z rozhlasu zažívám ve zvýšené míře teprve teď, co jsem na penzi a mám možnost rozhlas soustavně poslouchat (televizi raději vůbec nemám) jsem dříve nezažila. Tehdy jsme si hlasatelů opravdu i vážili. Dneska mnohdy jen tak ukecávají čas.

Právě teď poslouchám četbu na pokračování P. D. Jamesová - Pachuť smrti a zjišťuji, že se tam vyskytují anglická slova, hlavně jména, která jsou vyslovována špatně. Nechápu proč. Cožpak to nemůže patřičný pracovník tomu, kdo to má předčítat připravit? Není přece žádný problém si výslovnost zkontrolovat na internetu.

Děje se to i v jiných četbách, takže třeba Sid (jméno hlavního hrdiny, které se stále opakuje), je vyslovováno jako (said) místo (sid), výslovnost (said ) je pro slovo strana , bok, název města Reading čte jako (ríding) místo správně (redin) atd.

Jestliže si už ani rozhlas pořádně neváží znalosti vlastního jazyka, tak je to moc a moc špatné. Rozhodně by měli pracovníci rozhlasu věnovat naší mateřštině větší péči a také se v ní více celoživotně vzdělávat, tak jako to např. musí dělat učitelé apod.

Děkuji za pochopení.

D. D.

______________________________________________________________________

Vážená paní magistro,

děkuji Vám za upozornění na jazykové prohřešky, které zaznívají ve vysílání Českého rozhlasu. Jsem si vědom toho, že veřejnost považuje veřejnoprávní Český rozhlas za vzor jazykové kultury v tom nejširším slova smyslu, tedy nejen v rovině gramatické či syntaktické, ale také ve výslovnosti, tempu a melodii řeči apod. Mou trvalou snahou je inspirovat rozhlasové pracovníky k tomu, aby tento úkol považovali za mimořádně důležitý, spolupracuji na tom s Oddělením vzdělávání. Kdybyste mi poskytla zpětnou vazbu s uvedením konkrétních časů či pořadů, v nichž jste chyby zaznamenala, byla by to pro mne vítaná pomoc.

Co se týče četby z románu P. D. Jamesové Pachuť smrti, ověřil jsem si podmínky vzniku četby přímo u její dramaturgyně Mariny Feltlové. Ta mi vysvětlila mi okolnosti, která Vás, jak věřím, přesvědčí o tom, že k přípravě uměleckých slovesných pořadů postupují rozhlasoví redaktoři s maximální odpovědností. Veškerá cizí jména opatřila paní dramaturgyně přepisem správné výslovnosti. K tomu mi napsala: „Vše jsem speciálně vyhledávala a ověřovala, protože některá londýnská místní jména i některá jména vlastní se vyslovují jinak, než by člověk očekával.“ Samotného natáčení se však nemohla zúčastnit, protože se četba připravovala v době těsně po ukončení koronavirové epidemie, kdy ve studiu směli být jen herec, režisér a zvukař. Je možné, že některá slova interpret Jan Vondráček nevyslovoval přesně tak, jak stanovil přepis. Jak paní Marina Feltlová uvádí, jde vždy o kompromis, některé hlásky a skupiny hlásek jsou v češtině zažity jinak, než jak se vyslovují v angličtině. Často jsou to jména pro běžného českého uživatele neznámá, navíc nelze mechanicky převzít vzorovou anglickou výslovnost, protože by v kontextu české řeči působila nepatřičně, někdy i směšně.

Věc je tedy složitější, než se na první pohled zdá. O neúctě k českému jazyku se v tomto případě podle mého závěru hovořit nedá. Že je stále co vylepšovat, o tom ale není sporu.

S díky za pochopení a se srdečným pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu