Dagmar Ruščáková

Nastalo léto a s ním i jindy těžko opakovatelná možnost vidět skutečné lidi. Díky horku se naplní koupaliště a pláže, přičemž osvěžení si neodepře nikdo, kdo po něm touží.

Beru do ruky novotou svítící knihu a srdce se mi tetelí vzrušením. Blíží se dovolená - je načase nahlédnout do turistického průvodce. Jde o nahlédnutí do budoucnosti.

„Já tam budu první!" zvolala moje vnučka Kačenka a rozeběhla se do celkem prudkého kopce. Trochu jsem se zarazila - tohle děvčátko radši tancuje, než běhá, kam ten spěch?

„Poslouchej, jsi si jistá, že to tady ten týden sama zvládneš?" Můj muž má své pochybnosti a já se mu nedivím, protože poslední dny to se mnou opravdu není moc k vydržení.

Zasekla jsem se. Prostě jsem netušila, jak to vyřešit. Věděla jsem, co se stane předtím i potom. Ale tahle scéna z právě psaného příběhu prostě v mé hlavě nebyla.

Duben je nejen měsícem proměnlivého počasí, ale i měsícem drabble. Vysvětlím. Drabble je literární útvar, který může mít libovolnou formu, ale vždy má přesně sto slov.

Sedím před počítačem a na klíně mám čtyřletou vnučku Kačenku. Zcela nezvykle mlčí, protože fascinovaně sleduje objev svého mladého života - balet. Aktuálně je to Louskáček.

Naráz se probudím z hlubokého spánku. Zamrkám do tmy ložnice ve snaze se nějak zorientovat a najednou mám co dělat, abych úlekem nevykřikla. Zírá na mě velký černý pes!

Procházím jídelnou a s potěšením se zadívám na ubrus. Na režném podkladu je rozkvetlá louka. Jako když se díváte na vázu s chrpami a kopretinami.

Dívám se na fotku novorozeňátka a srdce mi jihne - další člen rodiny je na světě! Na prvních fotkách je ještě znát jisté rozladění, však se mu od maminky  nechtělo.