David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus a Portréty.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Rok 1989: Vystoupení prvního soudruha. Jak zůstal Miloš Jakeš sám, jako kůl v plotě
Politikům se často nestává, aby jejich projevy zlidověly a pasáže se citovaly ještě po letech. Generálnímu tajemníkovi komunistické strany Miloši Jakešovi se to podařilo.
-
Rok 1965: Králem je Ginsberg! Beatnický básník králem Majálesu
Chvíle plné závanu svobody – takový byl pražský studentský Majáles v roce 1965, který se stal jednou z mnoha událostí, pomalu směřujících k uvolnění pražského jara 68.
-
Prezident dějinných protikladů
Válečný hrdina i prezident normalizace. Komunista komunisty zavržený a vězněný. To vše spojuje Ludvík Svoboda, muž, který by v jiné době byl medailemi ověnčeným vojákem.
-
Rok 1964: Falešná hra Státní bezpečnosti. Jak televize „objevila“ tajné nacistické dokumenty
Byla to jedna z mystifikačních akcí komunistické Státní bezpečnosti: v roce 1964 byly na dně Černého jezera objeveny bedny s údajnými dokumenty nacistů.
-
Rok 1949: Atentáty na komunistické představitele. Odboj, nebo vražda?
Byla na přelomu 40. a 50. let střelba na příslušníky SNB odbojem, nebo vraždou? A bylo položení výbušniny na okna domů aktivních komunistů odbojem – nebo šlo o terorismus?
-
Rok 1945: Vyrovnávání účtů. Případ největšího vraždění Němců se odehrál v Postoloprtech
Konec druhé světové války provázely na řadě míst v českých zemích násilnosti na německých civilistech. K největším patří případ z Postoloprt nedaleko Loun.
-
Rok 2002: Déšť padal a voda stoupala. Nejničivější povodně v novodobé historii Česka
Záplavy v srpnu 2002 byly nejničivější v novodobé historii v Česku. Nejpostiženějším regionem byla Praha, kde voda napáchala škodu za 27 miliard korun.
-
Rok 1920: Chceme vlastní církev. Jak se zrodila Církev československá
Vznik samostatného Československa přinesl volání po změnách i do prostředí římskokatolické církve. Ta byla jednou z opor rakouského mocnářství.
-
Rok 1951: Muž, určený k likvidaci. Spisovatel Karel Pecka prožil mládí v lágrech
„V podstatě je to otázka profese; spisovatel musí psát pravdu, a chová-li se jinak, než píše, jeho práce vyzní nejspíš falešně,“ řekl v 70. letech spisovatel Karel Pecka.
-
Miroslav Holub, nevšední básník všedního dne
„Skutečně velký duch zmatky ve svém srdci neinzeruje,“ napsal Miroslav Holub (1923-1998), jeden z našich nejpřekládanějších básníků. Jeho básně byly přeloženy do 38 jazyků.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 58
- 59
- 60
- 61
- 62
- …
- následující ›
- poslední »