David Hertl

„Velikost národa se neměří tím, co si umí vzít, ale tím, co umí dát,“ řekl už v roce 1967 český exilový prozaik a esejista Ladislav Radimský (1898−1970) aneb Petr Den.

I když se to nezdá, tak i socialistické Československo šedesátých let mělo své – dnes bychom řekli – celebrity. Svým způsobem mezi ně historik umění Václav Vilém Štech. 

V listopadu roku 1989 mysleli aktéři tehdejších politických změn na všechno možné – a pročítáte-li jejich vzpomínky, často se v nich objevuje úvaha „co udělá Moskva“?

Když před pěti lety zemřel ve svém bytě na sídlišti v Praze na Břevnově Josef Hodic, uzavřel se jeden z příběhů, typických pro střed Evropy druhé poloviny 20. století. 

Karel Sedláček byl redaktorem dřívějšího Československého rozhlasu, Svobodného slova a Svobodné Evropy. V roce 1960 se stal nejmladším hlasatelem plzeňského studia.

V říjnu 1944 potlačila nacistická vojska povstání na Slovensku. Tečkou za aktivitami povstalecké armády bylo zajetí dvou generálů, Jána Goliana a Rudolfa Viesta. 

V kalendáři byl čtvrtek 1. srpna 1974. Média – tehdy ještě vlastně sdělovací prostředky – měla hlavní téma žně. 

Vzdělaný, skromný a vtipný. Takový prý byl člověk, který za život užíval nejméně dvacet dalších jmen.

Byl to unikát: monarchie s komunistickým premiérem. Tohle soužití praktikovali po konci 2. světové války v Rumunsku. Premiérem byl Petru Groza a králem mladý Michal I.

Na co sáhl, to se mu dařilo. Jiří Trnka byl malíř, loutkář, scénograf, sochař a jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu.