David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus a Portréty.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Rok 1973: Píseň jako politikum. Jak to bylo s Festivalem politické písně Sokolov
S pádem komunistického režimu v podstatě zmizela z české hudební scény „angažovaná píseň“. Jejím symbolem byla po šestnáct let kytara zakončená sevřenou pěstí.
-
Rok 1946: Americká akce. Krvavá historie nacistického „štěchovického pokladu“
O tom, že je v okolí Štěchovic ukryt nacistický archiv a možná i poklad, se spekulovalo již koncem války. Že se nejedná o fámy, potvrdila tajná akce amerických vojáků.
-
Rok 1945: Bomby na Prahu. Hlavní město terčem spojeneckého bombardování
Na Popeleční středu 14. února 1945 se Praha stala terčem bombardování. Nálet, který mimo jiné poškodil Emauzský klášter, si vyžádal životy více než sedmi stovek lidí.
-
Rok 1941: Seznámení s panem ministrem. Kdo byla přítelkyně Jana Masaryka Marcia Davenportová?
Podzim 1941. V Evropě zuří válka, Německo se roztahuje po značné části kontinentu. Sen o snadném dobytí Anglie se rozplynul, ale jen málokdo věří, že válka skončí brzy.
-
Lise Meitnerová. Klíčová osobnost jaderného výzkumu
„Pro mě to bylo, jako když do sebe zapadnou poslední dílky skládačky. Bylo to božské. Můj největší okamžik. Ti z vás, kdo nikdy nebádali, nemáte tušení, jaký je to pocit.“
-
Rok 1958: Český úspěch v Bruselu. Jak země za železnou oponou zaujala na Expu
Světová výstava Expo 58, kterou 17. dubna 1958 zahájil belgický král Badouin, se věnovala zejména dvěma novinkám své doby – atomové energii a vesmírným letům.
-
Rok 1947: Vzhůru do světa! Hanzelka a Zikmund vyrážejí na cestu
Touha poznat svět vedla dva neznámé mladé inženýry k myšlence uskutečnit cestu kolem světa. Na svou první pouť vyrazili Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka 22. dubna 1947.
-
Rok 1926: Spejbl má syna. Jak si Hurvínek získal srdce diváků i Josefa Skupy
„Tos neměl,“ reagoval prý loutkoherec Josef Skupa (1892-1957), když řezbář Gustav Nosek jednoho dne roku 1926 položil nečekaně ke Spejblovi podobnou, ale menší loutku.
-
Rok 1979: Uhelné prázdniny. Konec roku 1978 byl opravdu mrazivý
„Po tolika letech je zase jednou zima, ale ve společnosti třicet let úspěšně spějící ke komunismu se všichni tváří, že jde o katastrofu,“ poznamenal si Jan Zábrana.
-
Rok 1965: Umřel velký švec Jan Antonín Baťa
Jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů v letech první republiky, označený po druhé světové válce za zrádce národa. Takový byl život Jana Antonína Bati.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 57
- 58
- 59
- 60
- 61
- …
- následující ›
- poslední »