Lukáš Jelínek

Andrej Babiš v ulicích mezi demonstranty proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti chyběl. Přesto jí však v uplynulých dnech zasadil nejtvrdší rány.

Nenechejme se uchlácholit, že sedmadvacátý Ropák neputoval do rukou politika, nýbrž firemního manažera.

Jestli se v něčem shodnou tak odlišní politici jako Andrej Babiš, Tomio Okamura nebo Vít Rakušan, je to akcentování „zdravého“, někdy též „zdravého selského rozumu“.

Pozdě ale přece. Ministerstvo vnitra se probudilo a chystá se nejen čelit extremismu, ale i rozorávat podhoubí pro šíření nenávistných projevů.

Občanští demokraté si zahrávají s ohněm. Tedy vlastně s pivem, ale ono to může být v konečném důsledku jedno. Prostě půjde o život.

Lidovci jsou stoletou stranou, druhou nejstarší po sociální demokracii, přesto jim to v novodobé historii vždy víc slušelo, když nehráli sólo a spolupracovali s jinými.

Miloše Zemana bylo minulý týden opět všude plno. V Senátu se projednával jeho návrh, aby byl ústavním soudcem jmenován Aleš Gerloch.

Rok a půl od voleb se roztrhl pytel s nezařazenými poslanci. ODS vyloučila Václava Klause mladšího a SPD opustili Lubomír Volný, Marian Bojko a Ivana Nevludová.

Mrtví vstanou z hrobů, apokalypticky se s oblibou straší v béčkových hororech, když se začnou dít divné věci. Občas se podobná scéna odehraje i v politice.

Sociální demokraté z průzkumů vyčetli, že voliči chtějí v politice vidět nové tváře prosazující osvědčený program. Podle toho se na víkendovém sjezdu zachovali.