Vladimír Burjánek

Z domácích mazlíčků je asi nejvíc milovníků psů a koček. Nedávno se na prahu našeho domu z ničeho nic objevila vyhublá, třesoucí se a mňoukající černobílá kočička. 

Už v dětství jsem se bál zubaře a zvuk vrtačky vycházející z ordinace, mi přivolával málem mdloby. V době pravidelných školních prohlídek nebylo úniku.

Docela bych se vsadil, že spousta lidí, křepčících při silvestrovském bujarém veselí, nemá ani zdání, že poslední den v roce je spojen s významnou církevní bytostí. 

Dnes mám první svátek - Boží hod vánoční. Těšíme se už z dárků, zvykli jsme si na stromeček i jeho vůni a světla, možná čekáme děti s rodinami, příbuzné či známé. 

Jestli budeš ještě zlobit, nebo něco provedeš, zavoláme Žídka. To bylo důrazné varování, které platilo na všechny malé děti ve vesnici v době našeho dětství.

Pořídil jsem si budíka, Nikoliv hodinový stroj na buzení, ačkoli krabička, které se říká kardiostimulátor, má budící účinek přímo zázračný.

Vedle psů a koček, což jsou nejpočetnější skupiny domácích mazlíčků, chovají lidé k potěše i další tvory. Například papoušky, akvarijní rybičky, želvy, králíčky a další.

Ovocných knedlíků je několik druhů. Mohou být kynuté, z tvarohového, přepalovaného i bramborového těsta. Náplní je pak mnoho.

Nedávno rekonstruovali průtah obcí. Pražští projektanti, kteří vesnici ani nenavštívili, nakreslili vše podle hesla, inteligent to zvládne od stolu, ven jezdí jen blbci.

Znám několik lidí, kterým nezáleží na tom, co řeknou, ale jak konstatoval Jan Werich, jak rychle to řeknou. Další kategorií jsou ti, kteří si pletou slova a jejich významy.