Bilance 2016 - postřeh studentky
Tradiční přehlídka rozhlasové umělecké slovesnosti Bilance, jejíž 24. ročník letos proběhl, se konala od 31. května do 2. června v Koutech u Ledče nad Sázavou. Přehlídku pořádá Sdružení pro rozhlasovou tvorbu ve spolupráci s Českým rozhlasem, jehož zaměstnanci především se jí účastní. Bilance vytváří prostor pro setkávání rozhlasových tvůrců a pro diskusi o jejich tvorbě. Program přehlídky zároveň tvoří určitý přehled české rozhlasové dramatické tvorby za uplynulý rok.
Jednotlivé dny přehlídky byly jako obvykle rozděleny do poslechových bloků a po každém uvedení díla následovala diskuse, v jejímž závěru přítomný tvůrce reagoval na vyslovené připomínky a dotazy. Leitmotivem letošního programu i diskusí bylo téma překračování a mísení (či dokonce vytváření nových) žánrů a rozhlasových postupů. Přehlídka zároveň není omezena pouze na představování tvorby Českého rozhlasu, a proto byla v programu zařazena i rozhlasová inscenace Rádia Proglas a prostor dostalo i naše olomoucké studentské rádio UP AIR.
Zahájení přehlídky patřilo cyklu Bronislavy Janečkové Historie českého zločinu, který je znám především posluchačům stanice Dvojka, na níž je tato série mikroher o známých kriminálních případech vysílána. Zajímavým prvkem tohoto projektu je využívání autentických výpovědí kriminalistů a policejních historiků. Cyklus je výjimečný především svou informační hutností, díky které posluchač získává opravdu maximum informací o každém vybraném kriminálním případu a jeho aktérech. Na druhou stanu tak poněkud pokulhává zpracování, které musí pracovat s dlouhými monology, určitým způsobem mluvy policejního historika či s příliš popisnými scénami.
Rámcově podobný postup využívá i inscenace Rybník olomouckého režiséra Tomáše Soldána, která dramatickými i dokumentárními prostředky zachycuje soudní spor mezi majitelem rybníku a rybářským sdružením, jež tento rybník proti jeho vůli využívá. Obě hry jsou zajímavé tím, že jejich autoři mají snahu rozhlasově pojímat autentické kauzy z blízké i vzdálenější historie a zprostředkovat je tak posluchačům. Rybník je navíc i výpovědí o určité společensko-politické frustraci řady Čechů, což je téma vysoce aktuální.
Již v oblasti čisté fikce, byť založené na komentářích autentického současného dění, se pohybuje inscenace Pepikknedlik režiséra Petra Mančala. Hru napsal svérázný rakouský dramatik Eberhard Petchinka přímo pro Český rozhlas. Děj se odehrává převážně ve snovém prostředí, čemuž odpovídá i bohaté zvukové ztvárnění podtrhující dojem absurdity a nadsázky.
Režisér Aleš Vrzák představil na letošní Bilanci kromě jedinečné jazzové noir gangsterky Onehand Jack také jednu ze svých posledních inscenací Podletí.Ta je zpracováním další z her autora Petra Pýchy z žánru tzv. dramaloci, kde hlavní roli v příběhu hraje místo děje. Další dvě vzniklá Pýchova dramata tohoto žánru se týkají měst Karlovy Vary a Dobříš, v Podletí jde o Lomnici nad Popelkou. Inscenace, která do jisté míry paroduje některé z Vltavských pořadů, měla na přehlídce velký ohlas. Diskutovalo se především o způsobu, jakým byly určité rozhlasové postupy satirizovány, a vztah parodické roviny k dalším přesahům hry.
V souvislosti s výročím narození Karla IV. vznikla celá řada dokumentárních i popularizačních pořadů, z nichž dva byly na Bilanci představeny. Cyklus Karel je King Petra Kolečka a Jana Prušinovského má zábavným způsobem ztvárnit atmosféru a problémy doby za císařovy vlády prostřednictvím parodií nejznámějších současných televizních pořadů. Pořad Jsi vítán zase mapuje stopy Karla IV. na území východních Čech. Tyto dva pořady představují naprosto odlišné přístupy k dané tematice, přičemž jeden jakoby ukazoval úpornou snahu Českého rozhlasu přiblížit se cool prezentaci některých komerčních rozhlasových i televizních stanic, a druhý naopak upozorňoval na přetrvávající zatuhlost a staromódnost obsaženou v řadě (často regionálních) pořadů.
K mé radosti se na Bilanci objevily také pořady určené pro děti (a případně i jejich rodiče). Z tohoto formátu vynikaly Minutové pohádky o Bubenečském nádraží v režii Johany Švarcové. Ty kromě neotřelých námětů disponovaly nápaditým sound designem. Použité zvukové efekty sice ilustrovaly probíhající děj, ale nebyly realistické a spíše podtrhovaly hravost pohádek.
Další uvedený cyklus pro děti Jak Hlaváčkovi snídali s větrem v zádech oproti těmto minutovým pohádkám postrádal určitou jednoduchost a překvapivost. Často užívaná dlouhá a složitá souvětí zpomalovala tempo inscenace a tu a tam byl díky nim děj méně přehledný. Na rozdíl od Bubenečských pohádek, jejichž poslech dle mého názoru zaujme děti i dospělé, Hlaváčkovi jsou zamýšleni i inscenováni vyloženě pro děti.
Zajímavý pořad O žabě, starém veteránovi a ozvěně představila také Jana Franková Doležalová, která s členy Dismanova rozhlasového dětského sboru natočila literárně-hudební pásmo z básniček a pohádek Petra Nikla. Jednotlivé texty pojali tvůrci velmi hravým způsobem, kdy recitace byla doplněna zvuky a hudbou. Díky dětem, které se u natáčení zjevně také bavily, a jejich energii má pořad spád, je zábavný a zároveň přibližuje tvorbu Petra Nikla a snaží se v ní najít různé smyslové roviny.
Z oblastními stanicemi prezentovaných děl nejvíc vynikl pořad plzeňské stanice Charles Bukowski, starychacharostravski, v němž autoři kombinací čtené poezie a autentických výpovědí přichází s překvapivým tvrzením o utajovaném původu básníka Charlese Bukowského. Pořad na hranici mystifikace využil reálného tématu výzkumu překladatele Boba Hýska, jenž Bukowského básně nejen překládá, ale nyní údajně objevuje i nové v českém, resp. „ostravském“ jazyce.
Letošní Bilance nabídla opravdu různorodý program, který umožnil přítomným účastníkům komplexnější pohled na současnou rozhlasovou tvorbu, její témata, postupy, výhry i omyly. Právě pro tuto možnost srovnání a diskuse nad jednotlivými pořady v přítomnosti tvůrců si existence přehlídky velmi cením.