Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Mladí mne celý život budili, abych se nestal tím klasických fotříkem, připouští skaut Jiří Zajíc
Výchově dětí a mládeže se věnuje desítky let, od mládí až po zralý věk. Angažuje se od tvorby výchovných programů přes klubovou činnost až po tábory v přírodě.
-
Ti, kteří bojovali proti nacismu, nevěděli, že přijde osmý květen, připomíná Ženatý z ekumeny
„Jak samozřejmě se obětovali pro Československo, pro věc svobody a demokracie v naší zemi, to je něco fascinujícího,“ říká o válečné generaci Tomáš Petráček.
-
O odvaze, zarputilosti i byrokracii. Příběh dvou sedláků, kteří znovu budují rodinná hospodářství
Práce českých sedláků je někdy v souladu s Krylovým „orat a sít od rána do soumraku“, jindy zase ve vleku evropské byrokracie, pokud usilují o nějaký dotační titul.
-
Přežil jsem covid a dostal čas navíc, už mohl být konec, uvažuje arcibiskup Graubner
Olomoucký arcibiskup Jan Graubner prodělal před časem těžkou formu covidu. V čase zotavování napsal knihu, ve které popisuje, jak stál před svým koncem.
-
Lidské vědění nemá strop, myslí si filozof Jinek
Vysokoškolský pedagog Jakub Jinek se specializuje na antickou filozofii, politickou filozofii a etiku. Říká, že lidské vědění nemá strop.
-
Vácha: Otázka potratů je jednoduchá. Jediné, co se mění, je úhel pohledu, ale celek je černobílý
Co ukázala polská debata nad interrupcemi o nás samotných? Je možné přistupovat k otázce interrupcí černobíle? Debatují kněz Marek Vácha a komentátorka Veronika Pehe.
-
Katolická kongregace neschvaluje požehnání homosexuálům. „Je to nedorozumění,“ říká teolog Mohelník
„Překvapil mě tón dokumentu, který jde v linii, že všechno, co se týká homosexuálních vztahů je viděno jako hřích,“ míní starokatolický jáhen Petr Miencil.
-
Petr Vopěnka jde za svým snem
Cesta do Kandaháru je krátký film, motivovaný skutečným příběhem sourozenců Alexandry a Františka Příhodových.
-
Český úřad v Jeruzalému? Vláda našla chytře polovičaté řešení, chválí analytička Kalhousová
Pobočka české ambasády není nový úřad, ale rozšíření služeb. „Izrael je spokojen, ale současně to není proti politice Evropské unie,“ hodnotí analytička Irena Kalhousová.
-
Pandemie je stresující jako vojenská mise, jenže na misi víte, kdy to skončí, přiznává biskup Holub
„To, co má společného současná pandemická situace v Česku s vojenskou misí, je vyšší hladina nervozity, která se přijala jako součást běžného života.“
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 23
- 24
- 25
- 26
- 27
- …
- následující ›
- poslední »