Patřím mezi ty šťastlivce, pro které je rozhlasová práce zároveň potěšením a nikdy, ani po řadě dlouhých let, je nenudí. Koho by taky nudilo, když každý den je jiný, přináší jiná témata a člověk potkává při práci množství pestrých lidských typů, mnohdy opravdu úctyhodných. Pracuji, a při práci se stále učím něco nového, ale také si ověřuji trvalou hodnotu toho, co věděli už dávno naši předkové.
V současné době mám to štěstí, že mohu pracovat na pořadech, které mi umožňují tzv. hlubší ponor. Nad pořady Hovory a Vertikála, které se vysílají na ČRo Plus, se potkávám s lidmi pozoruhodnými a excentrickými, i s lidmi, kteří jsou nenápadnými dělníky na vinici Páně a já před nimi hluboce smekám.
Jinak jsem rozhlasový univerzál, mám v základech přibližně 15 let denní zpravodajské práce na Radiožurnálu, ale třeba také několik let práce na Hovorech z Lán s prezidentem Havlem, přenosy významných událostí, diskusní pořady na ČRo Dvojce (nyní občas alternuji v pořadu Jak to vidí), jednu dobu jsem psala pro tuto stanici fejetony, což byla opravdu roztomilá práce, roky jsem pracovala na Dotecích víry na Radiožurnálu atd. Obecně bych řekla, že když mi někdo nabídne nějakou práci na jakékoli stanici, řeknu okamžitě ANO a pak teprve pátrám po podmínkách.
Miluji principy této práce: je multidisciplinární - musíte mít radary na zajímavá témata, musíte je umět promyslet, musíte si umět vybrat, koho oslovíte a musíte to umět buď zpracovat do pořadu, nebo odvysílat živě, nebo obojí, improvizovat můžete jenom, když se cítíte pevní v kramflecích, musíte být poctiví v přípravě, otázky musíte dávat tak, aby se nenudil ani host, ani posluchači, ani vy sami, musíte umět pracovat rychle a přitom soustředěně...Témata si můžete klidně promýšlet doma při vaření guláše, ale musíte si je taky umět prosadit a obhájit před šéfy... A musíte umět přemoci sami sebe, své slabosti a démony: když je vám ouvej, a přesto musíte vysílat, protože tak to prostě v rádiu je.
Na veřejnoprávním rozhlasu mám ráda jeho osobité charisma: je to místo se specifickou tvůrčí atmosférou, lehce ležérní a uvolněné, a přitom nesmírně výkonné. Jsem ráda jeho součástí.
Všechny články
-
Hospodaříme ve svém mlýně po generace, jsme tam usedlí, říká o rodinném statku sedlák Vladimír Kuncl
„Náš rod hospodařil ve mlýně už po mnoho generací, můj prapředek ho koupil už v polovině 18. století a od té doby tam pořád jsme, i když se jméno už dvakrát změnilo.“
-
Biolog Vácha: Živit se hmyzem dává ekologicky smysl. Odpor proti tomu je otázkou kultury a estetiky
Hmyz drží ekosystémy na planetě Zemi, kdyby nebylo hmyzu, vše se zhroutí. Bude lidstvo nuceno počítat s hmyzem i ve svém jídelníčku? Připravila Eva Hůlková.
-
Dokud člověk žije, měl by se snažit užít si každou vteřinu, říká Jaklová z Centra aktivního stárnutí
„Co svět světem je, tak se člověk snaží být nesmrtelný, nebo dlouhověký. My dnes tuto dobu žijeme. Hodně lidí je za aktivním věkem, ale přitom nechtějí zůstat úplně mimo.“
-
Hřeb z Kristova kříže nalezený v Milevsku. Co znamenají relikvie v životě věřících
Hosty Vertikály jsou Daniel Peter Janáček, opat Královské kanonie premonstrátů na Strahově a Pavel Břicháček, archeolog, který několik desítek let zkoumá klášter v Milevsku
-
Mezi šesticípé hvězdy a plynové komory v Osvětimi patří rovnítko, připomíná Kraus z židovských obcí
„Zneužití jakéhokoliv náboženského symbolu – přestože bychom mohli diskutovat, zda je tento symbol zrovna náboženský – je velice diskutabilní,“ míní Kraus.
-
Vyzýval k zájmu o demokracii, vadil nacistům i komunistům. Vatikán zváží blahořečení jezuity Kajpra
Adolf Kajpr je na počátku cesty k blahořečení, jeho život se bude ve Vatikánu zkoumat. Prošel peklem koncentračních táborů a věznic nacistů i komunistů.
-
Cirkusy můžou být i pozitivní, zvířata tam mohou člověka obohatit, říká mluvčí veterinářů Duben
„V této době si člověk najednou uvědomí, jak je ten čas relativní. Buď je, nebo není. A člověk se s ním učí lépe hospodařit.“
-
Oprava Winternitzovy vily od Adolfa Loose se prolínala s objevováním vlastní rodiny, vzpomíná dědic
„Do svých šestnácti let jsem netušil, že jsem židovského původu a že pocházím z dost bohaté rodiny,“ vzpomíná majitel Winternitzovy vily v Praze David Cysař.
-
Svatopluk Karásek dokázal přivést lidi k víře a bořil předsudky, vzpomíná na něj Ženatý z ekumeny
V prosinci 2020 zemřel evangelický farář, hudebník a politik Svatopluk Karásek. „Byl hrdým vlastencem, Evropanem i světoběžníkem,“ vzpomíná na něj Daniel Ženatý.
-
Nezvykli jsme si ani na chůzi po dvou, natož na sedavou práci, varuje neuroložka Hyhlíková
„Ještě jsme si nezvykli na to, že chodíme po dvou, natož když si sedneme na osm hodin za stůl,“ hodnotí jednu z příčin zdravotních komplikací neuroložka Alena Hyhlíková.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 25
- 26
- 27
- 28
- 29
- …
- následující ›
- poslední »