Vladimír Burjánek

Dlouho jsem využíval hlavně autobusovou dopravu. Od mládí, kdy jsem jezdil do zaměstnání vlakem a zažíval častá opoždění, v zimě zmrzlé vagóny i nevlídná sociální zařízení.

Zavírejte domovní dveře, na podzim se myši stěhují do baráku, nabádal nás pokaždé dědeček a svůj požadavek i kontroloval. Připomněl jsem si jeho slova o letošním podzimu. 

Nedávno jsme pokřtili moji druhou knížku. Má název Co dala i vzala Jizera aneb Paleta laskavých přepeřských obrázků a vydal ji můj kamarád.

Není nad to, když každý dělá to, co umí. I vysoká vzdělání nejsou totiž zárukou toho, že si ten či onen člověk se vším poradí. Pokud pomineme lidi, kteří si poradí se vším.

Padesátiny jsou takové kulaté jubileum, že se obvykle náležitě slaví. Někdo v tichosti s nejmenším kruhem rodiny a přátel, jiný  se vší parádou v co největší společnosti.

Jsem rozhlasový člověk. Svoji oblíbenou stanici si pouštím před spaním a zapínám ji i ráno, když se probudím a chvilku ještě polenoším.

Jsem rád, když končí léto. Hasiči v naší vesnici totiž pořádají několikrát v létě, aby si vylepšili  rozpočet, venkovní taneční zábavy. No, taneční je silné slovo. 

Moje generace se seznamovala s krásou bigrafu a poznávala kouzlo filmového plátna přes Charliho Chaplina. Propukali jsme v jásot, když byl zařazen film s Chaplinem.

Jakýkoliv druh zlodějiny se mi nelíbí a odsuzuji ho. Chmatákům říkám kradači.

Nejsem technický talent. V mládí jsem sice od otce  pochytil základní dovednosti, jak držet kladívko a pilku. Ovšem na velké opravy a úpravy to není nic moc.