Vladimír Burjánek

Moje generace se seznamovala s krásou bigrafu a poznávala kouzlo filmového plátna přes Charliho Chaplina. Propukali jsme v jásot, když byl zařazen film s Chaplinem.

Jakýkoliv druh zlodějiny se mi nelíbí a odsuzuji ho. Chmatákům říkám kradači.

Nejsem technický talent. V mládí jsem sice od otce  pochytil základní dovednosti, jak držet kladívko a pilku. Ovšem na velké opravy a úpravy to není nic moc.

V 70. letech jsem, jako mnozí další ve vsi, přistavoval patro na náš domek. Okresní úřad mi s povolením dal i materiálový list, na který jsem měl nárok čerpat materiál.

Už mě nikdy nepřekvapí zpráva, že Česká pošta zdražuje. Pravda, lidé posílají dopisy a pohledy stále méně, přeci jen internet dělá své. 

Jeden obrázek dětství si pamatuji zcela zřetelně. 6. července navečer zapalovala babička svíčku v okně a kolem nás později šel večer lampionový průvod.

Znáte to, napíšete kamarádovi na závěr e-mailu obvyklý dotaz. Jak se máte? Většina to přejde, ale mě pobavila odpověď, kterou mi známá na moji otázku bleskově poslala.

V době gymnaziálních studií jsme s naším studentským divadlem jezdili nejen po městech a vesničkách v okrese, ale dostali jsme se i dál. To byla éra divadel malých forem. 

Nestalo se nám to jednou a nebyla to výjimka. Když se doma díváme na nejeden z novějších filmů, najednou jsme se po sobě se ženou začali nechápavě koukat. Slyšíš to dobře?

Říká se, že správný muž se má postarat o potomstvo, postavit dům a zasadit strom. Bylo mi vždy smutno, když jsem poslední z úkolů, ten o stromech, musel dokončit úplně.