Vladimír Burjánek

Slavíme všechno možné. Vedle osobních svátků i ty státní v podobě volna, dále narozeniny, svatby, jubilea. Některé nepopulární oslavy jsme opustili, jiné jsme zavedli.

Jsem rozhlasový člověk. Od dětství, kdy blikalo zelené magické oko přijímače nad postelí u babičky v kuchyni a my s dědou hltali Mašlonkův hlas při hokejových kláních.

Všechno se kolem mění. Příroda, zvyky, vzdělání, práce, svět kolem nás a bylo by  přeci nesmyslné, aby se neměnili lidé. My jsme přišli ze školy a vraceli se z donucení.

Po dopoledním rušném velikonočním koledování jsem se tehdy vypravil do města na fotbalové utkání. S nadějí úspěšné nadílky soupeřům mého klubu.

Můj všestranně nadaný spolužák z gymnázia rozumí počítačům, radiotechnice, zvládá prózu, poezii,  je i výborný muzikant. Kdysi jsme spolu spáchali i několik písniček.

Už několikrát jsem se zabýval zvláštnostmi naší mluvy. Bylo by asi podezřelé, kdyby  komunikace mezi lidmi nereagovala na dobu, ve které se mění mnohé kolem nás.

Už klasik naší literatury Bohumil Hrabal v jedné ze svých knížek píše, že umění má oslovit tak, aby čtenář vyskočil a v podvlíkačkách běžel autorovi dát přes ústa.

Šmejdi všeho druhu mají tuhý život. Jak to vypadá, jsou to nezmaři. Ale nejen oni. U firmy, která se honosí na internetu tím, že neplatíte poštovné, jsem si objednal boty.

Silvestr prožíváme různě. Naše společnost se rozhodla uvítat Nový roku v útulné hospůdce v Českém ráji. Když jsme tam navečer dorazili, nebyl tam ještě nikdo.

Jen v dětství jsem měl pocit, že čas od Barborky a Mikuláše se k nadílení hrozně vleče. S dospělostí se však dostavilo přesvědčení, že prosinec je nejkratším měsícem roku.