Zdeněk Bouček (1941–2005)

První rozhlasové zkušenosti sbíral na pozici zprávaře (1963–1966). Později v rámci III. programu Československého rozhlasu působil jako redaktor populárních cyklů Jen tak s … (spolu s I. Vyskočilem a E. Fryntou) a týdeníku Halali. Postupně vybudoval síť pravidelných přispěvatelů a zasadil se tak o rozvoj a popularizaci radioamatérismu v podmínkách socialistického Československa. Podílel se i na organizaci soutěže SNAZ (Soutěž o nejlepší fonoamatérský záznam). Svou lidskou, profesní i tvůrčí situaci po roce 1969 a v prvních letech normalizace reflektoval koncem 90. let v sérii dokumentů, v nichž popsal odraz historických událostí srpnových dnů roku 1968 a následné normalizační éry na individuálním osudu rozhlasového pracovníka.

V 70. letech se zapojil do práce v Redakci her faktu a natáčel pro ni českou specifickou obdobu žánru feature – hry faktu. V letech 1974–1990 pak přešel do Hlavní redakce zábavy.

Zásadní zlom v Boučkově profesním životě přinesl rok 1989. V Hlavní redakci literárně-dramatického vysílání dostal na starost umělecký dokument. S nadšením se pustil do zvukového zobrazování porevoluční současnosti a objevoval pro český rozhlasový dokument nové způsoby společenské angažovanosti v reflexích nezdravých jevů mladé demokracie. Jedinečným způsobem zaštítil týmovou práci reportérů zaznamenávajících zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze v reportážním featuru Kostky jsou vrženy, 2000. Častá spolupráce s Tomášem Gregorem znamenala i první uvedení českého pořadu v anglické verzi v síti The National Public Radio (NPR) v USA (Josh filmuje, 1994). V znovuotevřených rozhlasových archivech mapoval Z. Bouček bílá místa české historie a zapovězená témata. Boučkovým oblíbeným žánrem byly dokumentární portréty, např. Loučení s Gottwaldem, Loučení se Stalinem aj. V Pátečních večerech na stanici ČRo 3 – Vltava představoval zahraniční rozhlasové dokumenty (Velký evropský feature, 1998). Ambiciózní projekt Na schodech času nestihl již dokončit, realizoval však jiný svůj sen, cyklus Radioateliér, v němž nabízel rozhlasové experimenty a pořady v žánru ars akustica. Boučkova desetiminutová zvuková kompozice V průvodu – sestřih reportážních záběrů z historických i současných komunistických oslav prvomájového svátku práce (2003, spolu s J. Plechatým) se stala jediným českým zástupcem na CD kolekci mezinárodního sdružení dokumentaristů The International Feature Conference (The IFC Collection 1974–2004).

Zdeněk Bouček byl několikrát oceněn v soutěžích Report, nejvýznamnějšího ocenění dosáhl na Prix Bohemia 1996 v kategorii dokument: 1. cena za feature Stát pasákem? (spolu s T. Gregorem). Při svých pravidelných návštěvách v zahraničí byl členem porot na soutěžích Prix Italia, Makrophon Wroclaw, Prix Europe Berlin.

Na přelomu tisíciletí tandem Bouček–Škápíková určil směřování českého rozhlasového dokumentu směrem k evropské tradici zvukového autentického featuru a svým programovým nasazením ovlivnil celou jednu autorskou generaci rozhlasových publicistů.