Zpráva o Jarním Reportu 2012

Kategorie „reportáž do 10 minut“ umožňuje velké rozpětí jak v tématech, uchopení témat, zvukových možností, stavby, komentářů a hlavně zkratky. Zas a znovu jsem překvapován, jaké množství informací, poselství, vyjádření, zachycení skutečnosti, reportování v pravém i pomyslném slova smyslu se vejde do deseti minut. A to je maximální délka příspěvku, málokdy využitá. Umět se vyjádřit na tak malé časové ploše je opravdu známkou určitého mistrovství, zkušenosti, schopnosti „prodat“ rozhlasovou práci.

Někdy se setkávám s názory, že tato kategorie, je méně vznešená, méně vznosná a důležitá – například v porovnání s komponovanou publicistikou nebo dokumentem. Opak je pravdou. Žánry nelze srovnávat z tohoto zjednodušeného pohledu. A vážím si všech těch, kteří dokážou „osekat“ svoji práci na potřebné minimum. Minimum, které osloví věcností, ale i úderností, schopností vystihnout citem a zkušeností to podstatné, pravé, sdělné a potřebné. Takové jsou i vítězné snímky Jarního Reportu.

První místo - reportáž ostravského Martina Knitla „Díra do světa“ referuje o duchovním z Hlučínska. Ten k potěše všech nechal do chrámu namontovat kameru, která přenáší prostřednictvím internetu veškeré dění v kostele. Překvapí zvukovou zkratkou, uchopením toho nejpodstatnějšího, nápadem, vtipem, živostí.

Druhé místo patří začínající ostravské redaktorce Janě Jeckelové za reportáž „Lékařská dokumentace v potoce“. Na ploše necelých dvou minut v ní podává plastický obraz o neobvyklém nálezu v Dětřichovicích na Bruntálsku. Autorka působí v Českém rozhlase celkem krátce, přesto dokázala vytěžit maximum z tématu v takové stopáži, která je až neuvěřitelná. Víme všechno, víme proč, víme kde a jak a víme co dál. Zasloužené ocenění.

Třetí místo si odnáší redaktor Radiožurnálu Ľubomír Smatana za originálně pojatý portrét „Černý farář“ o africkém misionáři Bobu Ogolovi, který už pátým rokem působí v Nejdku u Karlových Varů. Lidsky pojatý příběh, plný drobností a detailů, které jen dokreslují postavu muže, jež se ocitá v cizím prostředí, a přesto slouží a žije, tak jak žije.

Opomenout ale nelze ani neumístněné snímky. Ať už tradičně kvalitní práci kolegů z Českých Budějovic, Olomouce, Ústí nad Labem atd. Nerad bych jmenoval, a tak někoho opomněl.

XXI. ročník Jarního Reportu ukázal, že česká rozhlasová tvorba v podobě reportáží má jasný směr, ví, co chce říct, a ví, jak to říct. Je lepší se jakkoli „neúspěšně“ pokoušet než nezkoušet nic. A snaha o to jít dál, a jít tak trochu jinudy, možná jinak, anebo stejně, ale s jinou kvalitou, přidanou hodnotou, byla z přihlášených snímků jasně patrná.

Tím více zamrzí někdy méně dostatečná technická kvalita prací. Věřím ale, že nákup, vybavení a využívání kvalitní techniky vhodné právě ke zvukovým kouzlům krátkých reportáží není hudbou budoucnosti. Zatím ne každý reportér je dostatečně vybavený. A to je škoda, protože kvalitní zvukové řešení kvalitní práce tuto práci samozřejmě dále pozvedává.