David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus a Portréty.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Rok 1942: Až do poslední chvíle. Statečná role pátera Štemberky v lidické tragédii
„Zachraňte místo mě děti. Zachraňte aspoň jedno jediné dítě!“ prosil prý lidický katolický kněz Josef Štemberka nacistického důstojníka. Byl 10. červen 1942.
-
Anton Makarenko. Pedagog, jehož odkaz komunisté vytunelovali
Stalinistický pedagog, pro kterého bylo klíčovým prvkem výchovy heslo „škoda rány, která padne vedle“. I tak bývá dodnes vnímán Anton Makarenko...
-
Rudolf Mertlík. Skvělý překladatel, který komunistům vadil v 50. i 70. letech
Písně žáků darebáků, Homérova Odysseia, O lásce a milování – a především Starověké báje a pověsti. To je jen zlomek z díla básníka a překladatele Rudolfa Mertlíka.
-
Když přijel ruský válec. Proč Američané nesměli před sedmdesáti lety osvobodit Prahu?
Dokument z archivních nahrávek z května 1945.
-
Nesmíme se smířit s tím, co jde proti člověku, říkala Libuše Šilhánová, jedna z prvních chartistek
„Co je postavené na lži, nemůže plodit ušlechtilé ideje a počestné mravy,“ řekla v rozhovoru na přelomu 70. a 80. let socioložka Libuše Šilhánová.
-
Karel Konrád začínal sněním o ženských nohou a skončil nudnými nekrology
„Snad ještě nikdy nečetl jsem na tak malé ploše tolik krásných věcí o ženských nohou jako u vás,“ napsal slavný kritik František Xaver Šalda spisovateli Karlu Konrádovi.
-
Věroslav Mertl. Komunisty trpěný spisovatel v šedé zóně, který byl trvale podezřelý
Česká literatura v letech socialismu neměla jen spisovatele povolené nebo zakázané. Kdesi uprostřed bylo pásmo těch, kteří občas mohli vydat nějakou knížku a pak léta nic.
-
Emil Hácha – v hodině dvanácté. Dokument o jednom tragickém lidském osudu
Je ve smutném šestiletém období Protektorátu Čechy a Morava něco, co jednoduše a výstižně charakterizuje osudy mnoha lidí? Ano – je to příběh prezidenta Emila Háchy.
-
Řekneme Benešovi, že jsme dělali, co jsme mohli
Je to jeden z nejvypjatějších okamžiků našich dějin: prezident Emil Hácha odjíždí 14. března 1939 do Berlína, aby s Adolfem Hitlerem hovořil o budoucnosti Česko-Slovenska.
-
„Zde Washington, Hlas Ameriky…“ 15 let od ukončení českého a slovenského vysílání slavné stanice
Před 15 lety, 27. 2. 2004, skončilo české a slovenské vysílání Hlasu Ameriky. V 80. letech šlo o nejposlouchanější zahraniční stanici vysílající v češtině a slovenštině.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 47
- 48
- 49
- 50
- 51
- …
- následující ›
- poslední »