David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus, Portréty, Příběhy 20. století a Téma Plus.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Rok 1929: Konečně hotovo! Proč byla katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha dostavěna tak pozdě?
Katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je nejznámějším kostelem u nás. Základní kámen byl položen v roce 1344, dílo bylo dokončeno až v roce 1929.
-
Rok 1931: Otevírá se pražská zoo
V pondělí 28. září 1931 prošli první návštěvníci branou ještě rozestavěného areálu zoologické zahrady v Troji. Dnes se tam na 60 hektarech chová 684 druhů zvířat.
-
Rok 1970: Další konec Junáka. Český skauting přežil všechny zákazy činnosti
Více než staletou činnost Junáka, české odnože skautingu, poznamenaly v jeho historii tři zákazy: jeden od nacistů, další dva měl na svědomí komunistický režim.
-
Rok 2000: Nevysíláme! Televizní krize vyvolala demonstrace i změnu zákona
Takzvaná „televizní krize“ z přelomu let 2000 a 2001 přivedla do ulic desetitisíce lidí a vyústila mimo jiné ve změnu zákonů o veřejnoprávních médiích.
-
Rok 1941: Záhada ztraceného vynálezu. Kouzlo knih Jaroslava Foglara
Spisovatel a propagátor skautingu Jaroslav Foglar ovlivnil svými příběhy plnými dobrodružství a přátelství několik generací chlapců.
-
Rok 1953: Bedna, jejíž budoucnost nikdo neodhadl. Začátek pravidelného televizního vysílání u nás
Když 1. května 1953 krátce po 20. hodině začalo pravidelné zkušební vysílání Československé televize, jen málokdo tušil, jaká budoucnost tento „sdělovací prostředek“ čeká.
-
Rok 1964: Co takhle zbourat město? Osudy starého Mostu, ze kterého se zachoval jen kostel
V poválečných letech zaniklo díky těžbě hnědého uhlí na severu Čech přes osmdesát obcí, nejvýznamnějším příkladem je ale starý Most.
-
Rok 1975: Vondrovi, taková normalizační rodinka. Jaké byly začátky nekonečného rozhlasového seriálu?
730 dílů vysílaných týden co týden celých čtrnáct let. Takoví byli Vondrovi, „nekonečný“ rozhlasový seriál, jehož první díl odvysílal rozhlas 25. prosince 1975.
-
Rok 1975: Umírá Antonín Novotný. Jeho pohřeb zůstal takřka bez povšimnutí
Ve středu 29. 1. 1975 si mohli čtenáři Rudého práva přečíst kratičkou zprávu s titulkem „Zemřel soudruh Antonín Novotný“. Řada z nich byla možná překvapena, že ještě žil.
-
Rok 1973: Píseň jako politikum. Jak to bylo s Festivalem politické písně Sokolov
S pádem komunistického režimu v podstatě zmizela z české hudební scény „angažovaná píseň“. Jejím symbolem byla po šestnáct let kytara zakončená sevřenou pěstí.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 45
- 46
- 47
- 48
- 49
- …
- následující ›
- poslední »