David Hertl
Vede programové řady Archiv Plus a Portréty.
Davidu Hertlovi nikdo náročnou cestu k dnešnímu postu publicisty neklestil. Začínal jako okresní novinář v lounském týdeníku Svobodný hlas a později sedm dnů v týdnu pracoval jako externí redaktor pro zpravodajství ČRo v Ústí nad Labem.
Snažil se svou práci dělat co nejlépe, ale s přibývajícími lety ho trápilo, že zpravodajství, „umění dvaceti vteřin“ – na rozdíl od publicistiky – nikdy nepostihne všechny aspekty problémů, s nimiž se setkával. „V roce 1998 jsem s neskutečnou drzostí napsal mail Pavlu Pecháčkovi do Svobodné Evropy a nabídl své služby. Pozval mne do Prahy, kam jsem kvůli dopravní zácpě přijel o půl hodiny později, navíc v tričku a kraťasech… Myslím, že na mne musel být strašný pohled, když jsem k němu do kanceláře v Dykově ulici vcházel – ale nevyhodil mne a nabídl spolupráci na pořadu Hlasy a ohlasy. Pracoval jsem pak pro ně externě několik let.“
Mezitím spolupracoval s ústeckým rozhlasem. „Byl jsem u všeho důležitého – místní politika, kultura, ekonomika, sport… Čtyřicet metrů nad zemí, když klempíři objevili v báni žatecké radnice historické písemnosti – i pod zemí, když se po létech podařilo zpřístupnit podzemí v Jirkově.“ V roce 2006 mu byla po třinácti letech externí spolupráce s ústeckým studiem nabídnuta pracovní smlouva a v roce 2008 začala i jeho spolupráce s ČRo 6, kde oslovil Jana Sedmidubského. „To už jsem pravidelně poslouchal pořad Portréty, který se mi líbil a říkal jsem si – tohle kdybych mohl někdy dělat! To jsem netušil, že za pět let budu s Janem Sedmidubským sedět v kanceláři a o pořadu Portréty se budeme bavit v podstatě každý den!“
Od ledna 2013 je členem Tvůrčí skupiny Dokument a publicistika Českého rozhlasu a podílí se na přípravě pořadů Portréty, Archiv Plus, Téma Plus a Příběhy 20. století. „Snažím se nabídnout posluchači pocit, že nemám patent na pravdu; chci, aby lidé nad věcmi přemýšleli se mnou. Byl bych rád, kdyby se posluchači o věcech a událostech dozvídali víc, než jen že se staly. Snažím se oslovit ty, kteří jsou schopni přemýšlení, reflexe a sebereflexe. Tato část veřejnosti má právo, aby nebyla ubíjena jen posledními novinkami hitparád v kombinaci s reklamami na šampony a jogurty.“
Všechny články
-
Stanislav Gross, talent na politiku i na podnikání
Před patnácti lety, v lednu 2005, vypukla aféra kolem financování bytu tehdejšího předsedy vlády Stanislava Grosse.
-
Walter Schellenberg, intelektuál s morálkou gangstera
Před sto deseti lety se v Německu narodil Walter Schellenberg, později významný nacistický zpravodajec.
-
Ležák-Borin, originál za všech okolností
Před padesáti lety, 11. ledna 1970, zemřel v Praze muž, jehož pestrý život nepřestává zajímat badatele: Vladimír Ležák-Borin, novinář, publicista a trochu i politik.
-
Jak si herec Petr Čepek „odskočil“ do politiky
V událostech podzimu a zimy 1989 se mnoho lidí dalo do služby společenských změn. Pro některé to byl odrazový můstek k politické funkci a někteří jen „prošli“ dějinami.
-
Listopad 1989: Tanky na Prahu. Použili by komunisté k potlačení demonstrací armádu?
Ulice zaplněné demonstranty, aktivní stávkové výbory v divadlech i na školách, vznikající Občanské fórum… Takový byl obrázek Československa po 17. listopadu 1989.
-
Clementis se stal ministrem zahraničí po Masarykovi. I jeho poslal na oprátku systém, který budoval
Československý rozhlas vysílal 25. února 1951 zvláštní program, věnovaný oslavám „Vítězného února“. Během dne ale rozhlas oznámil odhalení „protistátního spiknutí“.
-
Kdo to vzdal, ten je poraženej. Jak jsme si představovali budoucnost v listopadu 1989?
Chtěli jsme svobodně mluvit a cestovat. Starosti ani radosti dneška jsme si neuměli představit: mobilní telefony, sociální sítě a obavy z toho, co přijde.
-
Artur London přežil, členem komunistické strany zůstal do smrti
Zní to téměř ironicky, ale 7. listopadu 1986 zemřel v Paříži člověk, který měl s myšlenkami komunismu ty nejhorší zkušenosti: komunistický politik a diplomat Artur London.
-
Říjen 1989: Zelený Gottwald. Bankovka s komunistickým prezidentem byla mimořádně neoblíbená
V pátek 29. září 1989 si čtenáři Rudého práva mohli na první stránce prohlédnout obrázek nové stokorunové bankovky. Státní banka Československá ji vydala k 1. říjnu 1989.
-
Srpen a září 1989: Za svobodou přes Prahu. Jak východní Němci utíkali na Západ
Dlouhodobou nespokojenost obyvatel komunisty ovládané NDR, řešila řada z nich snahou vystěhovat se na západ do Spolkové republiky Německo. Legálně i nelegálně.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 45
- 46
- 47
- 48
- 49
- …
- následující ›
- poslední »