Lucie Korcová

„Strašlivé vraždy. Trýznění lidí.“ „Masakr na lidech. Pomsta.“ „Dodnes si vyčítám, že jsem se jich nezastal.“ Tak vzpomínají pamětníci na poválečnou mstu Čechů vůči Němcům.

Krvavě potlačené povstání v Přerově, masakr v Javoříčku, česká odplata a násilí vůči Němcům. Květen 1945 přinesl na mnoha místech také smrt a zoufalství.

Konec 2. světové války nepřinesl jen úlevu, ale i počítání ztát. Praha byla dlouho uchráněná. Která místa se tak proměnila? Která zmizela nadobro?

„Babička mi vyprávěla, že ženy zatarasovaly dveře a nechtěly muže pustit ven. Protože se toho 5. května drali do ulic, že chtějí osvobozovat Prahy,“ vypráví Mikuláš Kroupa

Generál Karel Kutlvašr byl v květnu 1945 v čele povstaleckých jednotek v Praze a dovedl Čechy k osvobození z německé okupace. Komunisté mu to ale neodpustili.

V dubnu před 80 lety byl konec 2. světové války už na dohled. Jak vypadaly poslední týdny a dny na okupovaném českém území? Poslechněte si seriál Radiožurnálu vždy v 8:50. 

Konec války už byl na dohled, přesto 2. května z nařízení státního ministra pro protektorát Čechy a Morava K. H. Franka zastřelilo gestapo 51 lidí. 

Mělo se jednat o nejšťastnější okamžik po dlouhých válečných letech plných utrpení. Přesto když z Terezína zmizeli poslední němečtí dozorci, boj o život stále pokračoval. 

„Nedomyslel jsem to. Ti, co to domysleli, utekli. A já blbec jsem tady zůstal,“ vzpomínal Tomáš Sedláček pro Paměť národa na komunistický převrat v únoru 1948. 

„Nikdo vám nezaručí, že nevyleze nějaký blbec a nezfanfrní národ,“ říkal Tomáš Sedláček k tomu, že svoboda není jistá.